Graham (vynikající španělský herec Eduardo Noriega), hrdina filmu Novo je každý den jako vyměněný nebo "nový", chcete-li. Žije svobodně, bez závazků, tíhy minulosti i výčitek, i milování se ženou je pro něj vždy jako poprvé. Graham totiž při úrazu přišel o paměť a nedovede si dlouhodobě uchovávat vzpomínky.

Tento film, kterým se zase jednou vrací na plátna kin téma ztráty paměti, není ale bizarním voyeurismem lidského neštěstí. Nezařaditelný filmař Limosin, jenž se proslavil mladistvou existenciální gangsterkou Tokijské oči (1998), prohlásil Novo za "sentimentální manifest", který má být urážlivý, nepříjemný, ale pravdivý.

Život bez paměti

Ve skutečnosti je to ale hlavně zamyšlení nad tím, jak by se nám žilo bez paměti. Bez ní jsme nejisté existence, které každodenně smývá noc jako příliv moře stopy v písku. A třebaže svoboda blažené nevědomosti a bloudění po ulicích může chutnat hořce, tohle trápení se neudrží v Grahamově paměti více než jen několik minut.

Stejně rychle však určitě z divákovy hlavy nevyšumí samotný film, protože Novo má strhující vizualitu, lidskost, únosnou míru sentimentality, a jen ke své škodě někdy příliš vyumělkovaný scénář. Například - proč je kolem nemocného muže tolik krásných žen?

Boj o lásku za každou cenu

Oproti Limosinovi je Jacques Rivette (1928), příslušník Nové francouzské vlny 60.let a režisér druhého snímku Célina a Julie si vyjely na lodi, jak starcem, tak i legendou - tento film svého času vzbudil senzaci. Ale jako i v jiných svých opusech nedává ani zde Rivette divákovi nic zadarmo, a to nejen kvůli ukoukaným (kilo)metrům filmové suroviny (snímek trvá tři hodiny).

Knihovnice Julie (Dominique Labourierová) a kouzelnice Célina (Juliette Bertoová), které spojuje mimoverbální porozumění, objeví starý dům. Jakmile do něj vstoupí, přehrává se jim před očima stále dokola snový, úzkostný výjev, v němž dvě vznešené ženy soupeří o lásku vdovce snad i za cenu, že zabijí jeho dcerku.

Julie a Céline nahlížejí do té staré "vzpomínky" šlechtické vznešenosti a jemnocitu, do umělé paměti tajemného domu, jako diváci na divadle. Zároveň ale jako herci do něj i přímo zasahují.

Film proto působí dojmem volné anarchistické hříčky i ironického pohrávání s filmovým spektáklem. A pokud na tuhle hru divák přistoupí, začne přemýšlet třeba i nad tím, jak vůbec vzniká a zaniká příběh, a jakou roli hrají příběhy v našem životě.

Novo, Francie (2002),

Režie: Jean-Pierre Limosin, hrají: Eduardo Noriega, Anna Mouglalis, Nathalie Richard.

Célina a Julie si vyjely na lodi, Francie (1974)

Režie: Jacques Rivette, hrají: Dominique Labourierová, Juliette Bertoová, Bulle Ogierová, Barbet Schroeder.