Jako expert na filmovou hudbu se věnujete i snímkům o Jamesi Bondovi. Natočil jste v Anglii bondovské album a ve středu jste dirigoval na Prague Proms koncert s touto hudbou. Čím na vás tak působí?

Jsou to vesměs filmy s přitažlivým příběhem, který chytí diváky. Je to podobné jako u fantasy filmů. A vnitřní síla děje se musí projevit i v doprovodné hudbě a písni. Nakonec při každém novém „Bondovi“ se lidé ptají, kdo bude hrát Bonda a jaká tam bude píseň. To o něčem svědčí.

Liší se v něčem právě vyšlé album a to, co jsme slyšeli na koncertě?

Je to prakticky totéž. Vesměs stejné skladby a písně, které rovněž zpívá Mary Carewe jako v Praze. Jen orchestr je jiný, v Londýně to se mnou natočila Royal Philharmonic Orchestra London. Všechny skladby aranžoval pro symfonický orchestr Nick Raine, se kterým často spolupracuji.

Nejste v Praze poprvé, často tu natáčíte i dirigujete. Proč?

Praha je pro natáčení filmové hudby ideálním místem. Je levnější a hlavně tu jsou výborné orchestry, například Český národní či Pražští symfonici FOK a další.

Byl jsem tu ale i díky Liboru Peškovi jako dirigent Royal Philharmony Liverpool – hned v roce 1990 jsem je na Pražském jaru řídil v Liverpoolském oratoriu od Paula McCartneyho. A před třemi lety jsem dirigoval i rozhlasový orchestr na Pražském podzimu s Chaplinovou hudbou pro film Světla velkoměsta.

Jste známý i jako znalec hudby ke starým filmům, sám píšete hudbu i k němým filmům. Na čem nyní pracujete?

Abych pravdu řekl, stačilo mi dvacet let, kdy jsem to pro Channel 2 dělal. Kromě Světel velkoměsta jsem rekonstruoval Chaplinovu hudbu i ke Zlaté horečce.

K dalším Chaplinovým snímkům jsem i sám komponoval, rekonstruoval jsem i Ben Hura, Intoleranci, Napoleona Abela Gance a mnoho dalších. Mám je stále na repertoáru, ale na ničem novém již nepracuji. Ve vaší televizi prý běží dokumentární seriál Svět ve válce, pro který jsem tehdy také napsal znělku. 

Jaké současné skladatele filmové hudby si nejvíce ceníte?

Určitě Johna Williamse. Co psal pro Star Wars, je dodnes populární a lidem se hned vybaví. Sám měl velkou praxi v práci pro Boston Pops, orchestr, který často dirigoval. Ale i takoví James Horner či Hanns Zimmer píší výbornou hudbu, která velkofilmy dělá populární. 

Liší se v něčem současná filmová hudba od té dřívější?

Dříve se snažila zapůsobit na široké spektrum posluchačů, bylo to podobné jako v minulosti u operet či Johanna Strausse. Chtěla být někde uprostřed, taková střední cesta. Od 60. let a rokenrolu se začala měnit, zachycovala i modernější směry a přitahovala víc mládež.

Nyní se mi zdá, že se vrací k té snadnější melodičnosti, srozumitelnosti, což se projevuje i na skladbě publika koncertů s filmovou hudbou – často chodí celé rodiny.