Vydavatelství Maťa knihu Motelové kroniky představuje jako album krátkých příběhů a autobiografických fantazií, jež vykreslují syrovost americké pustiny, ale také pustinu lidské duše a vyprahlosti lidských citů. Příběhy mají být hořkou metaforou americké svobody a volnosti, amerického snu.

Na mě kniha naopak působila velmi uvolněně, citované zážitky a příběhy jsou podobné těm, které zažívali beatnici, hipíci a mnozí ze současné mladé generace napříč všemi kontinenty. Beznaděj se netýká pouze Ameriky.

Shepardova báseň, již si zapsal 26. 12. 1981 v kalifornském motelu v Homestead Valley, opisuje příhodu z jeho dětství, které jako syn vojáka trávil na základnách: moje máma tenkrát nosila pětačtyřicítku/mě na jednom boku/pistoli na druhém/Bydlel jsem ve společenství žen/manželek pilotů/v plechových ubikacích/celou dobu pršelo/ty ženy byly bez manželů/nervózní/v džungli se to hemžilo Japonci/kradli mokré prádlo ze šňůr/ženy střílely při každé příležitosti/někdy i vzájemně na svoje stíny/na mámu a mě jednou vystřelila/její nejlepší kamarádka/kulky zanechaly v plechových stěnách/rozšklebené díry. 

Zážitky z dětství ovlivňují každého z nás... Knížka je čtivá, svým rozsahem ji každý čtenář zvládne za večer. Motelové kroniky jsou opět ve kvalitní grafické úpravě a zároveň jsou doplněny černobílými autentickými fotografiemi.