Článek
Jiří Valenta je dobrý duch amatérského divadla, spolutvůrce obdivuhodné databáze, shromážděné s mravenčí trpělivostí, a ostatně i jeden z hlavních tvůrců miletínské expozice.
V sálech půvabného zámečku vítá návštěvníky loutka slona v životní velikosti, můžete si vystoupit na jeviště a střihnout si třeba monolog Hamleta či Maryšu, vyrobit opravdový hrom a skučící vítr na starobylých divadelních strojích, anebo obdivovat krásné malované opony ochotnických spolků.
Knížka uvádí poutavým způsobem do světa ochotníků, do časů, kdy se hrálo na prknech natažených přes dva sudy až k malebným měšťanským sálům, které vznikaly v 19. století právě z iniciativy ochotnických spolků.
Jak nalíčit naivku, milovníka, mnicha či intrikána
Publikace je plná barevných obrázků a fotografií, jež dokládají pestrou historii ochotnického hnutí. Nalistujete v ní třeba roztomilý návod, jak správně nalíčit naivku, milovníka, mnicha či intrikána, údajný Tylův kufr a kabát, v němž putoval od štace ke štaci, masky, loutky a předměty z majetku ochotnických spolků a samozřejmě spoustu plakátů, fotografií a dalších dokladů amatérských aktivit – od pašijových her, přes sbírky na hořící Národní divadlo až po dnešní mladé divadlo.
Zjistíte, že mezi amatéry začínaly režisérské či herecké osobnosti, jako jsou Petr Lébl, J. A. Pitínský, Jaroslav Dušek, Karel Kříž, Petr Kracik, Milan Schejbal, Václav Martinec, profesor Ivan Vyskočil a řada dalších.
Valentova knížka je rozhodně víc než jen průvodcem po sbírkách miletínského muzea. Svědčí o tom, že amatéři neboli „herci z libosti“ měli v českém divadle vždy pevné místo. A že stále platí slova J. K. Tyla, v knížce citovaná: „Ušlechtilejší, důstojnější a mravnější zábavy lidské nad divadlo neznáme, jen když se vedení jeho v hodných rukou nalézá.“