Tipy Miroslava Žbirky

Čtu: Knížku Hordubal od Čapka. Myslím, že jsem ji už přečetl jako kluk, ale čtu ji znovu. Je to vynikající příběh. Máme doma kompletní Čapkovo dílo.

Poslouchám: Objevil jsem skupinu White Stripes, ale nejvíc mě zaujal naprosto unikátní písničkář ze šedesátých let Nick Drake. Tenkrát jsem o něm neslyšel, a to jsem hudbu sledoval velmi pozorně. Je naprosto úžasný, strašně mě bere. Mám dokonce jeho cédéčka dvojmo. Jeden anglický novinář o něm napsal, že jestli existuje nebe, pak tam určitě hrají Drakeovy písně. Zemřel, když mu bylo pětadvacet.

Viděl jsem: Film Frida, je tam skvělá muzika. Překvapili mě Piráti z Karibiku, na kterých jsem byl se synem. Čekal jsem obyčejný akční příběh, ale bylo to lepší, než jsem si dokázal představit.

Internet: Používám ho, když se chci třeba podívat do slovenského tisku nebo koupit nějaká cédéčka.

Robert Jaulin: Smrt u lidu Sara

Jednou za sedm let odcházejí mladí muži afrického lidu Sara, žijícího kolem čadské řeky Šari, na několik měsíců do nitra buše, aby podstoupili prastarou iniciaci. Během řady rituálů se za pomocí kouzelníků spojují se zemí, se svými předky, prožívají symbolickou smrt i nové zrození. V roce 1959 se zasvěcení u jednoho kmene Sarů poprvé účastnil také běloch, francouzský etnolog Robert Jaulin. Než k tomu došlo, musel překonat řadu obtíží v podobě neochoty čadských úřadů i tradice a nedůvěry samotných Sarů.

Jaulin přistupuje ke vzpomínkám na Sary, mýty, fetiše, ale i snahy o uhranutí jako vědec. Nepokouší se je beletrizovat, jako pozorovatel zůstává vně celého obřadu a usiluje o jeho maximálně podrobný a přesný popis. V dalších částech knihy věnuje pozornost také tématům lovu, žen a smrti u lidu Sara. V době, kdy tradiční náboženství v Čadu stále více ustupuje křesťanství a islámu, je jeho svědectví o to cennější.

přeložila Vladimíra Daňková, Argo, 252 stran

Norland Wind

Soubor Norland Wind se věnuje keltské hudbě. Byť jej založil německý hráč na keltskou harfu Thomas Loefke, v současné době v něm působí přední irští muzikanti. Jsou to bývalí členové skupiny Clannad sourozenci Noel a Pádraig Duggan, kteří hrají na kytaru respektive mandolínu. Na housle a violu hraje Máire Breatnach, která se specializuje na filmovou hudbu, ale hrála také s Sinéaed O´Connorovou, Mikem Oldfieldem a houslistou Nigelem Kennedym.

Soubor přináší hudbu stylově podobnou Clannad, převažují v ní zasněné zvukomalebné tajuplné polohy nad ryčnými dupárnami. Mysterióznost však není ryze povrchová, nahrávky mají působivou náladu.

Palác Akropolis, Praha 16. X.

Klub Boomerang, Brno, 18. X.

Eva Kmentová: Fragmenty těla

Připomenutím uměleckého odkazu velké české sochařky Evy Kmentové (1928 - 1980) je výstava plastik, objektů a kreseb, zapůjčených do Plzně z majetku rodiny, Nadace Mládkových a z českých a moravských galerií. Zvolené téma fragmentů těla je autorčiným klíčovým tématem a patří ikonograficky i výtvarně k neosobitějším přínosům českému umění 60. a 70. let. Výstava představuje Kmentovou jako velkou postavu nové figurace - s oblibou pracovala zejména s otisky lidského těla.

Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň 13, 15. 10. - 23. 11.