Proč se člověk, který si úzkostlivě chrání soukromí, rozhodne v knize naplno odhalit rok svého života, a to na více než třech tisících snímcích?

Ani mi to nepřipomínejte! Podruhé bych to už neudělal. Já jsem jinak stydlivý člověk, nerad ukazuji, kde bydlím nebo s kým se stýkám… Ze zásady ani nefotím svoji rodinu, dokonce u sebe nenosím ani foťák – styděl bych se na ulici na někoho zamířit.

Tak jak jste na tenhle nápad přišel?

V roce 2006 jsem měl zvláštní období, čekal mě nahuštěný rok a Leica mi nabídla nový fotoaparát, abych jej otestoval. Nevěděl jsem, jak na to. Tenhle projekt mě napadl v poslední minutě. Byla to spíš výzva, hec. Řekl jsem si, že vyfotím svůj život během období jednoho roku. Po pár dnech jsem odletěl do Číny a všechno tam bylo super.

Adolf Zika (na snímku vpravo nahoře s manželkou Stanislavou) s kolegy odstaruje 10. září nový komunitní server.

.:Adolf Zika (na snímku vpravo nahoře s manželkou Stanislavou) s kolegy odstaruje 10. září nový komunitní server.

FOTO: Repro Mladá fronta

Jenže pak jsem se vrátil domů, kde začal všední život. Najednou jsem musel začít ukazovat věci, které jsem nechtěl. A asi po měsíci jsem stál u strašlivého rozhodnutí, jestli to nezrušit. Bylo to nepříjemné, ale byla to výzva a já se rozhodl se nevzdat.

Poměrně obvyklé jsou dlouhodobější fotosérie jednoho snímku za den. Vy jste zvolil formu devíti fotek. Proč?

Šest je málo a dvanáct je moc. Devět fotek je už dostatečný počet, který o vašem dni má co říct. A taky lidskému oku formát tři na tři vyhovuje víc, najednou vidíte nejen devět fotografií, ale i jednu jako celek.

Podle čeho jste záběry vybíral?

Udělal jsem přes 36 tisíc fotek. Vybíral jsem je podle toho, aby zachytily celý den – od půlnoci do půlnoci. Ne všechny jsou ale hezké a umělecké, nechal jsem i ty rozmazané, ale autentické.

Ukazujete nejen veselé okamžiky z cest, ale třeba i smrt příbuzného nebo naprosto intimní chvilky. Docházelo k autocenzuře?

Ano, ale většinou jsem tam ty fotky zase dal. Chtěl jsem k sobě být poctivý. A musím přiznat, že se v knížce objevují věci, které bych normálně nikdy nikomu v životě neukázal.

Co na to vaše žena?

S ní jsem to samozřejmě probíral a shodli jsme se, že to význam má.

A jaký?

Ten, že si najednou uvědomíte ohromné množství detailů a pocitů, vybavíte si, jakou jste měl ten den náladu, jestli bylo teplo nebo zima, co jste ten den cítil. Naučí vás to dívat se kolem sebe, nesete si své vzpomínky – uvědomíte si, že život není jen o tom, někam spěchat. Taková knížka je obrazový dokument o vašem životě, je to váš fotoromán.

Ještě důležitější ale je, že inspirujete ostatní. Navíc na základě této knihy vznikl obrovský projekt – 10. září celosvětově odstartuje nový komunitní server. A jeho rozměr je ještě širší – donutí nás uvědomit si, jak žijeme a že už nejsme jenom občané České republiky, ale také celého světa.