Hra irského klasika Samuela Becketta (1906-1989) Krapp´s Last Tape/Krapp ou La derniére bande neboli Poslední páska nepatří k často uváděným dílům. Beckett ji napsal jako monolog pro starého herce v únoru 1958. Uvedl v ní na jeviště starého muže, který si v den svých narozenin přehrává magnetofonové pásky, zachycující jeho názory před zhruba třiceti lety. Je to de facto životní bilance muže na konci cesty. V jediné roli Krappa se na scéně Národního divadla představí herec Josef Vinklář a barytonista Ivan Kusnjer.

Beckettovo drama zhudebnil v roce 1960 rumunský skladatel Marcel Mihalovici (1898-1985), který svůj tvůrčí život prožil v Paříži, kde byl na École de Paris spolužákem o osm let staršího Bohuslava Martinů. Byli ostatně blízcí přátelé, jež spojovalo umělecké směřování i osobní osudy doživotních emigrantů.

Pásku chtěla uvést operu i činohru

O to, komu patří prvenství myšlenky uvést v Národním divadle Poslední pásku, vede opera s činohrou spor. S operním titulem přišel před rokem barytonista Ivan Kusnjer, inspirován bývalým dramaturgem opery ND Janem Dehnerem.

"Navrhl jsem panu šéfovi Nekvasilovi, že bychom to měli zkusit. Dokonce jsem byl tak umělecky "rozežraný", že jsem si chtěl troufnout i na činoherní verzi," přiznává Ivan Kusnjer s tím, že je rád, že k jeho účinkování v činoherní roli nedošlo. Šéf činohry a režisér Poslední pásky Michal Dočekal zase tvrdí, že na tento titul pomýšlel již před pěti lety, kdy v Divadle Kolowrat uvedl Beckettovu hru Šťastné dny s Ivou Janžurovou.

Oba nápady se ideálně sešly ve společném projektu obou souborů. Z původního určení pro komorní prostor Divadla Kolowrat se inscenace přestěhovala na jeviště Národního divadla. Podle Kusnjera to bylo kvůli 45člennému orchestru, který by se nevešel do prostoru, kde si Kusnjer už vyzkoušel postavu šíleného krále Jindřicha v inscenaci Šílenství a vášeň.

Náročné dílo vyžaduje prostor

"Není to ale jen kvůli tomu. Ta hra je o velkém osamění a velký prostor jeviště historické budovy toto téma zpřítomňuje jako dramatickou situaci i informaci," tvrdí režisér Dočekal, který má s operou už zkušenost: v plzeňském divadle výborným způsobem inscenoval Foersterovu operu Bloud. "Tohle je ale úplně jiná zkušenost. Není to běžná opera, kde chodí okolo sbor s pochodněmi. I když - oheň tu taky bude," slibuje režisér.

Oba představitelé Krappa se shodují v tom, že šlo o nesmírně náročnou práci. "Nepotkal jsem se zatím s něčím tak těžkým. Daviesův šílený král byl proti tomu hračkou. Nemá to nic společného s romantickou operou, ale ani s Martinů či jinou hudbou. Téměř tu nenajdete žádnou hudební linku," říká Kusnjer.

"Je to člověk, který se dívá na svůj život z odstupu s obrovskou kritičností," říká o postavě Krappa Josef Vinklář. Oba představitelé se na scéně potkávají. "Je to cosi jako dvojjediná bytost, která na konci splyne v jednu. Byla to složitá, ale krásná práce," říká o vzniku inscenace činoherní představitel Krappa, pro něhož byla Poslední páska objevem Becketta i spolupráce s operním partnerem a orchestrem.

Inscenaci hudebně nastudoval dirigent Přemysl Charvát, který je i autorem překladu libreta (činoherní část se hraje v překladu Františka Vrby). Scénu a kostýmy navrhla Jana Preková. Reprízy Poslední pásky uvádí Národní divadlo 19. a 21. října, 6., 8. a 13. ledna příštího roku.