Proč tomu tak je?

Cítíme to také, ale současně víme, že každý vznikající pořad prochází dětskými chorobami. Nechceme se dostat do stádia, kdy by šlo o stařeckou nemohoucnost. Dejte nám sto dnů hájení, pak uvidíte.

Poprask od první chvíle provázejí personální nesnáze. Proč se na to nevymluvíte?

To právě nechceme. Myslím si, že je mnoho jiných pořadů, které se potýkají s vážným onemocněním režisérů nebo nenadálými odchody tvůrců. V Poprasku se sešlo mnoho věcí najednou, a když se rozjela reklamní kampaň, spíše mu ublížila. My ale víme, že to není věc diváků.

Jaká je vlastně ideální představa o podobě Poprasku?

Měly by to být hudební noviny, které budou mapovat českou scénu. Mají přinášet informace a současně být kritické. Měly by umět pracovat s obrázkem, aby byly vizuálně zábavné. Ve fázi dvacetiminutovky nemůžeme pokrýt vše, co bychom si přáli, a proto se soustředíme na špičky ledovce. V týdnu máme jen jeden natáčecí den a nemůžeme chybět tam, kde se něco děje. Zbytek si při tom musíme dotočit ve studiu.

Lze vůbec během jednoho natáčecího dne uvedené představy naplnit?

Když nespíme, pomalu nejíme, nežijeme a jsme pořád zavření ve střižně nebo děláme na place, pak ano. Nejde to ale dlouho vydržet, potřebujeme sehnat lidi. Je nás málo, máme nízký rozpočet a jsme ve zkušební lhůtě. Na přelomu října a listopadu se bude rozhodovat o tom, jestli pořad půjde i příští rok.