Proč pohřeb mediálních osobností jako byl Michael Jackson přitáhne takovou pozornost veřejnosti? Někteří psychologové odpovídají, že jde o prostě o jev vynucený tlakem médií nebo, že si tak fanoušci odnášejí odlesk nesmrtelnosti známé hvězdy. Tisíce lidí na pohřbu krále popu a milióny dalších, kteří přetížili internet jdou podle stanice MSNBC nad rámec zažitých rituálů. Přitom před svou smrtí byl král popu považován za víceméně odepsanou hvězdu.

Lidé jsou naprogramováni

Steverová vidí v obnovením zájmu o Jacksona projev parasociální vazby, která může být stejně silná, jako je vztah k přátelům nebo příbuzným. „Jsme biologicky naprogramováni k tomu, že nás přitahuje tvář a hlas,“ vysvětluje Steverová s tím, že v posledních sto letech lidé s kinem a televizí poznávali zdánlivě blízce herce a další umělce a mediální celebrity. A mozek podle Steverové často ani nepozná rozdíl.

Smutek fanoušků za Michaelem Jacksonem tak může být stejně opravdový a hluboký jakou u jeho nejbližších. Intenzita prožívání takového vztahu není přitom dána velikostí té, či oné hvězdy. I herci ve vedlejších rolích mají své oddané fanoušky.

Podle studie Jay Derrickové a jejích kolegů z University of Buffalo fanoušci promítají do hvězd své ego a sebehodnocení. Málo sebevědomí lidé ve hvězdách vidí své ideální, budoucí já, a ti ješitní v nich vidí svou stávající osobnost. Analýzy průzkumů pak ukázaly, že lidé prostřednictvím televize naplňují, či sytí své společenské nároky na vztahy, jakkoli jsou ty skutečné s jejich partnery pro ně neuspokojivé.

Podmíněná nesmrtelnost

A jak se to má s nesmrtelností hvězd? Ta podle tureckého profesora Pelina Kesebira úměrně roste s tím, nakolik je ta či ona hvězda považována za esenci, reprezentanta kultury dané společnosti nebo jen skupiny lidí. Čím více odpovídá jejich představám, tím je nesmrtelnější.

Kesebir kladl v jednom ze svých dřívějších průzkumů pokusným skupinám lidí hypotetickou otázku: Jak dlouho budou lidé znát Michaela Jacksona po jeho smrti.

Video

První skupina, která zároveň dostala jiné kontrolní otázky, které dotazované vedly k přemýšlení o vlastní smrtelnosti dospěla k hodnotě 104 let. Druhá skupina, která naopak nebyla navedena k uvažování o vlastní smrtelnosti, se pohybovala ve svém odhadu kolem 60 let.

Na poněkud jednodušší úrovni se pak ukazuje, že lidé například věří, že je menší pravděpodobnost, že s nimi spadne letadlo, pokud v něm cestuje známá osobnost. V jistém smyslu tak mají mediální hvězdy a hvězdičky polobožský status, a proto jejich smrt přitahuje podle Steverové tolik pozornosti.