Formanův film měl rozhodně lepší ohlas než zahajovací snímek festivalu Dar, jemuž mnozí vyčítali hlavně příliš slzopudný scénář. Osudem Procházky [celá zpráva] v kinech si však Forman není zcela jistý: „Jsem velmi napjatý, jak na ni budou lidi chodit,“ řekl na tiskové konferenci.

U soutěží zatím nelze mluvit o favoritech, v té hlavní se hodně líbil dánský film Aplaus, a připomeňme, že jiný dánský film, Ukrutně šťastni, loni vyhrál. [celá zpráva

Aplaus je o těžkém návratu z propasti, do které alkohol srazil jeho hrdinku ve výtečném podání Papriky Steenové.

Představil už se také slovenský Pokoj v duši [celá zpráva], který podle scénáře Jiřího Křižana natočil 44letý debutant Vladimír Balko a který zaujme právě především velmi dobrou režií, která doslova vtahuje diváky do prostředí středního Slovenska, kde se chlapský příběh odehrává.

Rozervaná objetí mimo soutěž 

V mimosoutěžních sekcích mají diváci za sebou některé velmi očekávané filmy. Především novinku Pedra Almodóvara Rozervaná objetí [celá zpráva]s báječnou Penélope Cruzovou v hlavní roli ženy zbožňované dvěma muži. Film ale obdivovaly v publiku spíš ženy, což potvrzuje známý fakt, že slavný Španěl proslul nejen jako filmař, ale i jako znalec ženské duše.

Drsný, ale vynikající Wrestler [celá zpráva]uchvátil mimořádným výkonem Mickeyho Rourkea, který dokázal, jak vypadá comeback herce, jenž byl v podobné propasti jako hrdinka zmíněného dánského filmu. Přesto producent Scott Franklin v rozhovoru Právu řekl, že neví, co bude návrat pro herce znamenat.

„Mickey je fantastický talent, a co pro tuto roli udělal, je nedozírné – včetně fyzické přípravy. Ale Mickey je také neřízená střela, takže si vůbec netroufnu předvídat, kudy se budou jeho život a práce ubírat dál,“ řekl Právu Franklin.

Výborný ohlas měl také film Sin Nombre [celá zpráva], debut dvaatřicetiletého mexického režiséra Caryho Fukunagy, který už má studentského Oscara a za Sin Nombre si z letošního festivalu v Sundance odnesl ceny za režii a kameru.

Film o mexickém pouličním gangu, lásce a lidech, kteří do Ameriky utíkají na střeše vlaku, připravoval pět let. „Nejdůležitější bylo cestovat s přistěhovalci, seznamovat se, získat si důvěru členů gangu. Byla to svého druhu investigativní žurnalistika,“ řekl o svém filmu Právu Fukunaga.