Jak se vlastně Kabát přesunul od své agresivní a někdy až vulgární podoby z první půle devadesátých let na špičku hlavního českého rockového proudu?

Jako každý tvor, i Kabát se časem přirozeně vyvíjel. Řekl bych, že je dnes moudřejší a někdy i chytřejší. Víme už, že není potřeba používat sprostých slov, abychom mohli zpívat o tom, co nás štve. Nemusíme říkat chlast, drogy, děvky, můžeme mluvit o alkoholu, omamných látkách a pipkách. Každý to pochopí.

Vás toho ale štve mnohem víc.

To je pravda. Koukám se okolo sebe a vidím lidi, kteří celý život dřeli, snažili se být k něčemu a stát na ně teď kašle. Nevidí, že by se o ně měl postarat, aby mohli normálně dožít. Problém je, že ti, kteří mají dělat něco pro lidi, koukají v první řadě na to, jak zabezpečit sebe a teprve potom udělají něco pro ostatní. V politice jsou podle mě lidi, kterým je republika úplně ukradená. Oni vědí, že ve své pozici budou třeba jen čtyři roky a snaží se urvat co nejvíc. To je sprostý.

I na nové desce Dole v dole, která právě vychází, stojíte na straně obyčejných lidí. Znáte dobře jejich pocity, problematiku, radosti i smutky?

Žádná deska Kabátu nebyla nikdy nahrána jako nějaký monotématický celek nebo protestsong. Vždycky jsme vycházeli z pocitu kapely a hlavně z pocitu našeho textaře Milana Špalka. Je pravda, že k nižším vrstvám máme hodně blízko. Vzešli jsme z nich a dnes je to hlavní odbytiště našich alb. Člověk nemusí být génius, aby pochopil, o co jde lidem nahoře a co by potřebovaly ti dole.

Kabát vždy hýřil optimismem, ale na novince je písnička Jednou nás to zabije, ze které je cítit vzhledem k budoucnu skepse. Je to rezignace na optimismus?

Nemyslím. Nikdy jsme si neřekli, že to jde všechno do háje a že už je pozdě. Osobně mám dojem, že slova v té písničce jsou pravdivá. Je o alkoholu: každého jednou zabije, ale než k tomu dojde, nakopává ho. Nic se nemá přehánět, kdo to neubrzdí, jednou ho to skolí.

Proč na nové desce není legrácka typu Láďa, Králíci nebo Moderní děvče?

Ty legrácky nebyly předem vymyšlené, vždycky vznikaly ve studiu v podstatě náhodně. Někdo začal na kytaru, další přidal nějaká slova a najednou hrála celá kapela. Tentokrát se ve studiu nic takového nestalo. Nahrávali jsme půl roku, scházeli se kolikrát jak švábi na pivo a horko těžko jsme desku dávali dohromady. Na legrácky nebyl čas.

Dnes začíná vaše české turné koncertem v Olomouci, ale máte za sebou už tři koncerty na Slovensku. Jaké byly?

Nádherné, opravdu. Přijali nás maximálně skvěle, na poslední koncert ve Zvolenu přišlo přes pět tisíc lidí. Byli jsme z toho paf, protože jsme na Slovensku nehráli dva roky. Vím to přesně, jelikož v listopadu to budou dva roky, kdy jsem chytil strašnou chřipku a přestal kouřit. No a tenkrát jsme na Slovensku byli naposledy.

Kolik skladeb z nové desky budete na nadcházejícím českém turné hrát?

Pět největší hitů, alespoň podle nás. Nemyslíme si totiž, že lidi už budou album znát. Dáme jim čas. Až pojedeme na jaře další turné, představíme nových písní mnohem víc.