Bubeník Neil Primrose loni v létě skočil do bazénu tak nešťastně, že si přivodil vážné zranění zad. Osm měsíců kapela stála a utvrzovala se v rozhodnutí, že pokud se kamarád nebude schopen funkčně vrátit, uzavře své dějiny.

Nové album 12 Memories by mělo být logicky o radosti ze života. Všechno funguje, kapela také, na koncertech se jí daří, v Japonsku byla v létě přijata velkolepě. Opak je ale pravdou: Travis hledají strasti života a nimrají se v nich. Pilotní singl Re-Offender popisuje domácí násilí, které se děje za zavřenými dveřmi rodinných klícek.

Pohled do soukromého světa je nosným tématem i dalších skladeb. Výhradní autor, zpěvák Francis Healy, je citlivý pozorovatel krčící se před tlakem médií a reklam kolem. Zvuk skotské čtveřice se na novince posunul k romantickému vyznění. Připomíná šedesátá léta, konkrétně sound Beatles v jejich baladických písních, přitom není tak markantně melodický jako na předešlých albech (a deskách Beatles, samozřejmě).

Travis jsou mistry něžné nálady. Album jí podřídili a po prvních třech klenutých písních (Quicksand, The Beautiful OccupationRe-Offender) se zavrtali do intimity sdělení a vyzařování. Ponechali na posluchači, zda se s tím vyrovná. Vědí, že bude muset. Postavili se tak rázně po bok kolegů ze skupiny Coldplay. Vyrovnané a emotivní album nahráli s noblesou a skromností současně.



Travis: 12 Memories, Sony Music/Bonton, 45:00