Inscenace je ovšem pohříchu akademickou realizací. Její předností je krásné slovo, osvěžující mateřština. Tážeme-li se ale po smyslu příběhu dnes, budeme hledat aktuálnost jen velmi stěží. Co je nám po otci-válečníkovi, který ve prospěch vrtošivé výpravy Řeků proti Tróji obětuje bohům život vlastní dcery?! Nebo se máme ztotožnit se smutnou hrdinkou, která po krátkém vzdoru a snaze vzepřít se údělu nakonec trpně přijímá obětování se ve prospěch - koho vlastně?! Krvechtivých bohů, otce ztrácejícího autoritu, vlasti?

Co zůstává aktuální

Agamemnonův čin je z dnešního pohledu vraždou. Euripidovo poselství už skřípá. Oběť pro úspěch v dobyvačné válce, oběť pro národ, ne ale pro jeho osvobození? Už to nefunguje. Racionálně uvažující člověk dá dnes za pravdu spíše Klytaimestře, její vášnivé obžalobě bojechtivého manžela, a také Ifigenii, než se její vzdor zlomí v sebeobětování.

Ifigenie z Aulidy je suma velkých slov, veršů, ale její poslání spíše uspává. Naštěstí režisér zvolil občas rytmické podupávání herců do rytmu hexametru a nedá tak zdřímnouti nám i budoucím divákům. Ifigenie je zajisté velkou antickou tragédií, zůstává ale za potřebami i možnostmi současného divadla.

Dobrá výprava,  kvalitní herci

Výrazná je inscenační výprava Kláry Čulíkové. Nenápadně zní hudba Petra Skoumala.

Z hereckých výkonů nelze pominout schopnost olomouckých herců dobře si vést v nebývale dlouhých monolozích. Platí to o nové tváři Tereze Vilišové (Ifigenie), ve výsledku vyplašené dívce zrazené rodiči, a proti vlastní přirozenosti smiřující se s osudem. Platí to ještě o Naděždě Chrobokové (alternuje s Ivanou Plíhalovou Klytaiméstru), která po delší době má roli odpovídající její herecké vyzrálosti, a také o Mikuláši Pánkovi (Agamemnon).

Moravské divadlo Olomouc - Euripidés: Ifigenie v Aulidě. Přeložili Josef Topol, Karel Hubka, Eva Stehlíková. Režie Jan Kačer, dramaturgie Věra Mašková, výprava Klára Čulíková, hudba Petr Skoumal, pohybová spolupráce Vlasta Hartlová.