První inscenace představila divákům pozapomenutou komorní operetu Eduarda Künneckeho Bratránek z Batávie v nastudování Slezského divadla z Opavy. Režisér Oldřich Kříž pojal jednoduchý děj s lehkou hereckou nadsázkou v duchu filmů pro pamětníky.

Hudební nastudování Jana Snítila se potýkalo s odlišnou akustikou opavského jeviště a Činoherní scény MDB, zpěvákům bylo hůře rozumět a nebýt mluvené prózy, tak divák občas tápal, oč v ději jde. Přesto se Opavským dostalo vřelého přijetí, jež hned zpočátku naznačilo, že opereta má své stálé příznivce.

Zemitý humor z Podskalí

Totéž platilo o Šamberkově a Hašlerově Podskalákovi, jehož uvedl operetní soubor Národního divadla moravskoslezského z Ostravy. Podskalák je lidovou hrou se zpěvy, jehož zápletka klade otázku, zda je toto dílo bez razantní úpravy ještě hratelné.

Ostravská inscenace v režii Inge Švandové Koutecké se celkem úspěšně snažila vytáhnout z něj zemitý humor Podskalí a bylo půvabné sledovat, jak brněnští diváci skandovaně tleskají Ostravanům, tvrdícím, že „My jsme ti Pražáci, vltavská krev!

Hudební divadlo z pražského Karlína přivezlo Čardášovou princeznu a inscenace s občerstvující injekcí maďarského týmu bodovala u diváků jak pěveckými a hereckými výkony Aleše Brisceina, Sisy Sklovské, Karla Škarky či Pavly Břínkové, tak i stylovým uchopením Kálmánovy romantické story propojené s bojišti první světové války.

Skalní milovníky Kálmánovy operety zřejmě neuspokojí razantní (a nepříliš logická) úprava díla, ale inscenace sama patří rozhodně k příkladům, jak na operetu v klasickém duchu.

Hraběnka Marica postrádala nápadistost

Emmerich Kálmán se na repertoár vrátil ještě Hraběnkou Maricou, kterou na Hudební scéně MDB uvedl Mazowiecki teatr muzyczny Operetka z Varšavy. Inscenace, s níž scéna specializovaná na zábavné hudební divadlo podniká turné, jehož součástí bylo i brněnské zastavení, ale postrádala nápaditost a vlekla se v jednotvárném tempu, na němž se podílelo i hudební nastudování bez patřičného espritu.

Klasickou slovenskou operetu Modrá ruža Pavla Braxatorise a Gejzy Dusíka předvedlo v Brně Divadlo Andreje Bagára z Nitry. V režii nitranského divadelního guru Jozefa Bednárika (skrytého pod kryptogramem J. B. Box) předvedl soubor výpravnou show odehrávající se na palubě výletní lodi, přičemž bizarní děj zarámovali tvůrci sporem o „stravitelnost“ operety pro mladou raperskou generaci.

Dusík „okysličený“ hudební úpravou, kterou provedla nitranská skupina Desmod, zněl přijatelně jak pro mladé publikum, tak i pro starší milovníky klasické operety. Modrá ruža vznikla v loňské sezóně jako součást tématu Rodinné stříbro a je vskutku použitelným návodem, jak naložit s domácí klasikou.

Na festivalu se hrál i muzikál

Vedle operety se na festivalu hrál i muzikál – kromě Balady o lásce hostitelského souboru a muzikálu Adéla ještě nevečeřela Slováckého divadla z Uherského Hradiště sklidila bouřlivý úspěch zejména Sugar divadla Mestno gledališče ze slovinské Lublaně v režii Stanislava Moši.

Festival ukončí zítra Evita domácího souboru. O tom, jak Dokořán koresponduje s tendencemi současného hudebního divadla, bude řeč i na diskusi v Divadelním klubu v sobotu od 11 hodin.