V náplni prvního večera se velmi dobře představili bulharští tanečníci ve svébytné i tanečně kultivované interpretaci. Malá taneční skupina Kinesthetic Project, která nejvíce tvoří v Sofii, předvedla kompozici Void. V tanečním triu vyniká Violeta Vitanova a Stanislav Genadiev, tanečníci i choreografové zároveň.

Kostas Tsioukas zklamal

Řek Kostas Tsioukas spíše zklamal v naivním podání Pinocchia. Přestože bylo představení doprovázeno živými hudebníky (komorní trio klavír, housle a kontrabas), nic to na jalovosti interpretace nezlepšilo.

Poslední částí první Laboratoře byl duet islandské tanečnice Steinunn Ketilsdóttirové a Briana Gerkeho z americké Montany. Mladistvé, ztřeštěné i crazy bylo představeníčko plné bláznivé energie s názvem Love Always, Debbie and Susan.

Druhý cyklus Laboratoře byl velmi intenzivní, svěží a s neokázalou energií. Taneční produkce My Body Is a Mobile Phone mladé choreografky Olgy Dukhovnayové původem z Ukrajiny nás nabádá i v propojení s filmovou projekcí, jak se vypořádat s nemilosrdným a zrychleným světem elektronických přístrojů.

Vynikající výkon tanečníků z Iráku

Vynikající výkon odvedli tanečníci z Iráku. Sršící energie, náklad starostí o přežití, existenci ve světě strachu, věčného boje, nátlaku a ponižování – to vše nám je blízké a téměř hmatatelně povědomé.

V díle Crying of My Mother nám choreograf Muhanad Rasheed a jeho Iraqis Bodies nechávají prostor k přemýšlení o životě i o světě, ve kterém se ocitáme.

Třetí klání Taneční laboratoře uvidíme opět v Divadle Ponec 24. a 25. června, tentokrát se představí tanečníci z Brazílie, Kypru a Španělska.