Už samotný předprogram stál za to. Zvlášť roztomilý byl Duff McKagan (bývalý člen Guns'n'Roses), který vyvolal sentimentální vzpomínky na dobu, kdy ještě Slash, Axl a Duff byli "chlapci, co spolu mluví".

Půvabné úvody jako "This song is about..eh...fucking" už patří ke "Guns" stejně jako Slashův klobouk a Axlovy elasťáky. Když pak Duff naznačil prastarou Paradise City ze zásadní desky Appetite for Destruction, lidi se mohli zbláznit, jenže ji bohužel nedokončil. Zato zazněla celá So Fine a také It's So Easy, rovněž slavné gunerské pecky. Nejeden návštěvník koncertu zalitoval, že jeho vystoupení bylo tak krátké a nezahrál alespoň půlku kultovní desky, která kdysi udělala z Guns'n'Roses hvězdy.

Hlučně, jednoduše a opravdově

Mötley Crüe nastoupili po půl desáté a to zostra. Kromě úplného konce nebylo na balady místo. Hrál se hlučný, jednoduchý a řádně šlapající rock'n'roll. Zpěvák Vince Neil šponoval svůj hardrockový ječák na maximum, poskakoval po pódiu a létal ze strany na stranu. Zvuk byl sytý, kytarové riffy hybné, lidé živě reagovali.

Umrtvení přinesla jen zbytečná a dlouhá sólo improvizace kytaristy Micka Marse. To, co předvedl, jednoznačně zapadá do škatulky, která se v odborné hantýrce nazývá kytarová onanie. Kdyby uprostřed toho dlouhého chaosu tónů nezacitoval Jimiho Hendrixe, nuda by se stala nesnesitelnou. Ne, Mars opravdu není instrumentalista, který si může dovolit takto improvizovat.

Jinak ale nenastal větší karambol. Stadiónové vyřvávačky jako Shout at the Devil, White Trash Circus či Mutherfucker Of The Year neměly chybu, fanoušci křičeli refrény a v O2 Aréně se začal "vařit kotel". Bubeník Tommy Lee se překvapivě s nikým nepopral, jen občas pobíhal s lahví Jägermeistera a s každým si třásl rukou.

Na nic si nehrají

Sympatické na této partě věčně přiožralých sprosťáků je, že si na nic nehrají. To je v hudbě obrovská devíza hlavně dnes, kdy se na MTV střídá jeden nevýrazný rapper za druhým a všichni se tváří hrozně zle. (Nedávno vypustily světové agentury zprávu, že další z těchto "gangsta" si svůj drsný životopis vymyslel z komerčních důvodů).

Vedle takových ubožáků pak vypadají Mötley Crüe jako sympatičtí chlapi ze staré školy. Jdou tzv. na férovku svou hudbou i oblečením. Říkají ano, jsme kriminálníci, buřiči, žádní intelektuálové. Mají kouzlo osobitosti, čiší z nich pot a špína ulic, drogy, chlast i porno, které mimochodem promítali i během koncertu na velkoplošné obrazovky a střídali ho s obrázky války či George Bushe.

Chcete-li vidět něco hezkého nebo rafinovaného, nechoďte na ně. Chcete-li cítit opravdovost rocku, tak příště na Mötley Crüe.