Článek
Od premiéry v roce 1896 získala Zeyerova pohádka srdce diváků a v repertoáru Národního divadla pozici stálého repertoárového titulu. Inscenace, kterou připravil režisér Jan Antonín Pitínský, je již desátým nastudováním. Kromě slovenských pověstí a pohádek vycházel Zeyer i z indického dramatu Šakuntala básníka Kálidásy, které do češtiny přebásnil jako Ztracený prsten František Hrubín.
Do pamětí diváků se Radúz a Mahulena vepsal také díky scénické hudbě Josefa Suka, pro Pitínského inscenaci ale zkomponoval novou hudbu skladatel Vít Zouhar a živě ji při každém představení provede ansámbl Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse.
„Chtěli jsme upozornit na nejvýraznější kvalitu textu. Vymysleli jsme pro inscenaci jakousi formu koncertní, která se v průběhu děje rozvíjí do formy činoherní,“ řekl Pitínský, který se inspiroval lumírovskosecesním rázem Zeyerova jazyka. Tomuto duchu odpovídá i scénografie, již tvoří výlomky ze struktur českého secesního skla.
Do titulních rolí obsadil Pitínský mladé herce Vojtěcha Dyka a Pavlu Beretovou. V dalších rolích se objeví například Alois Švehlík, Johanna Tesařová, Antonie Talacková, Marie Málková a Jiří Štěpnička.