Jak dlouho musel Jaroslav Svěcený před koncertem ladit si netroufám odhadnout, sám ale během něj přiznal, že střídat během koncertu nástroje je velice náročné. Svého úkolu se ale zhostil skvěle a se svým pověstným smyslem pro humor ještě dokázal zasvěcenému i méně poučenému publiku vysvětlit rozdíly mezi zvuky jednotlivých houslí a prozradit historické „drby“ o nejvýznamnějších houslařích.

Střídání nástrojů

Hned v  první skladbě  rozezněl mistr tři historicky cenné pražské exponáty, a sice barokní housle Jana Oldřicha Eberleho z roku 1737, překrásný nástroj „pražského Stradivariho“ Ferdinanda Augusta Homolky z roku 1882 a francouzskou školou ovlivněné housle Karla Boromejského Dvořáka z roku 1890. Na každé z nich zahrál jednu větu ze tří částí Vivaldiho „Concerto in re maggiore“.

Housle z guatemalského mramoru poprvé zazněly v Obecním domě v Praze.

Housle z guatemalského mramoru poprvé zazněly v Obecním domě v Praze.

FOTO: Novinky

Následoval slavný Bachův dvojkoncert, k němuž přizval svou kolegyni, profesorku Pražské konzervatoře, paní Danu Vlachovou. Ta rozehrála housle z roku 1797 z dílny Kašpara Strnada, přezdívaného též „český Stradivari“. Jaroslav Svěcený se naopak chopil zcela nového nástroje z dílny současného mistra houslaře, pana Dalibora Bzirského. Kolekci těch nejkrásnějších pražských houslí vygradoval skvostný nástroj Antonína Sitta z roku 1874, jehož krásný nosný zvuk využil Jaroslav Svěcený v u nás málo uváděném virtuosním „Koncertu C-Dur“ od Fritze Kreislera.

Po přestávce, kdy Jaroslav Svěcený ochotně představoval jednotlivé nástroje přihlížejícím měli diváci ještě možnost poslechnut si zvuk houslí italské školy a přesvědčit se o tom, že pražská škola dosahuje naprosto srovnatelné úrovně a vždy měla ve světě houslí své pevné místo. Toto srovnání Jaroslav Svěcený posluchačům nabídl prostřednictvím „Concerto in B“ Františka Bendy. 1. větu přednesl na housle současného italského houslaře Riccarda Bergonziho, zástupce cremonské školy, 2. a 3. větu pak na nástroj z dílny Jana Špidlena, představitele „pražské školy“, který se galakoncertu osobně zúčastnil.

Jaroslava Svěceného doprovázel komorní orchestr Virtuosi Pragenses.

Jaroslava Svěceného doprovázel komorní orchestr Virtuosi Pragenses.

FOTO: Novinky

Pestrý program byl završen koncertem D-Dur pro koncertantní trubku, housle (nádherný nástroj od Giuseppe Fioriniho, vlastníka pozůstalosti Antonia Stradivariho) a orchestr, v podání Vladimíra Rejlka, sólotrumpetisty orchestru opery Národního divadla.

Mramorové housle

Jako perličku na rozloučenou Jaroslav Svěcený představil housle, jejichž autorem je přední český sochař Jan Řeřicha, který pro jejich výrobu použil guatemalský mramor. Rozeznít tento umělecký artefakt samozřejmě pro mistra Svěceného nepředstavuje nejmenší problém. Poprvé v historii tak z podia Smetanovy síně zazněly mramorové housle a Jaroslav Svěcený i tvůrce nástroje Jan Řeřicha od nadšeného publika sklidili zasloužené ovace.

Slavnostní koncert byl zároveň pozvánkou na unikátní výstavu houslí 18. až 21. století, jež se pod názvem Slavné evropské husle uskuteční v prostorách Obecního domu na podzim letošního roku.