Jeden knihomil sice tvrdí, že pořádek v knihovně udělá až smrt, ale pokud se nemůžete hnout, pak je třeba tnout do živého. Byl to však dlouhý, nelítostný boj, hromádka zavržených knih se proměňovala, některé svazky několikrát změnily svůj dres, z režimu morituri te salutant se vracely do zotavovny v knihovně a zase naopak. Mezi spasenými knihami byla i Vědecká kritika od Emila Hennequina (Kritická knihovna, J. Pelcl, Praha 1897). Je to jedna z prvních prací, které se zabývají literární kritikou jako takovou - a zachránila ji hned první věta: Kritika literární, za jejíž počátky v době moderní a ve Francii mohou platiti vyšetřování děl Corneilleových a Racineových Boileauem a Perraultem, objevila se jako samostatně odlišený druh v druhé polovici XVIII. století, představovaný v téže zemi La Harpem a Salony Diderotovými, v Anglii Addisonem, v Německu Lessingem. Nemám k dispozici originál, tak těžko mohu ověřit, zda slovo vyšetřování Henequin opravdu použil, nebo si jím překladatel F. V. Krejčí vypomohl, ale o to nejde. Literární kritika je opravdu vyšetřování a jde jen o to, zda je provádí lékař nebo policejní inspektor. Nakonec - mohl by to být další způsob jejího dělení. A dobrý kritik by měl mít z obou způsobů něco: lékařskou etiku a laskavost, policejní razanci a snášení důkazů.

www.deml.cz

Kněz, spisovatel a básník Jakub Deml (1878-1961) je jedním z těch, kteří stále čekají na pořádné vyšetření (zatím to vždy byla spíše jen ta laskavost nebo jen ta razance). Nepřehlédnutelná a originální postava navazující na spisovatelský sled: B. Pascal, R. W. Emerson, T. Carlyle, V. V. Rozanov a především francouzský zaťatec L. Bloy. Deml ovlivnil několik generací českých literátů všech možných směrů (třeba třebíčského básníka, překladatele a výtvarníka L. Nováka). Z jeho chystaných spisů vyšel v r. 1948 jen svazek Mohyla, kompletní dílo bylo připraveno a vydáno v samizdatu, postupně je v posledních letech uvádí Fričovo nakladatelství Vetus Via, ale na celek si asi ještě dlouho počkáme. Na Literární stránce Jakuba Demla je mimo ukázek z mnoha jeho děl i Demlův životopis, několik statí o něm (J. Med, J. Durych, F. X. Šalda), medailony osob "demlovského kruhu" (např. F. Bílek, M. R. Junová). Člověk si namlouvá nějaké společenství a je sám, napsal autor na konci textu Pupava (Moji přátelé). Není to ideální vzkaz pro podzimní nostalgii?

Kontakt: sofar@atlas.cz.