Poslední deskou Scream jste překvapil své příznivce, kteří vás znali především jako rockového zpěváka. Vrátíte se po tomto popovém albu k rockové hudbě?

Nepřipadá mi, že bych se jí někdy vzdálil. I kdyby se to, co jsem nahrál, někomu zdálo jako pop, tak já nevidím žádnou přesně danou linii, která by rozdělovala lidi, co mají rádi rock a jiné hudební žánry. Přijde mi to jako uměle vytvořená hranice.

Když k nové desce koncertujete, zpíváte i písně ze svých předešlých dvou sólových alb?

Nejen z nich. I písničky od Audioslave, Soundgarden a Temple Of The Dog. Je to mix všeho, čím jsem si prošel.

Jak vzpomínáte na své začátky v kapele Soundgarden?

Je to velmi dlouho, patnáct let. Mám mnoho různých vzpomínek, na propady i úspěchy. Zažili jsme spoustu úžasných věcí. Byl to velký kus mého života, který se skládá ze spousty různých kapitol.

A pamatujete si, která z těch kapitol byla nejzajímavější?

Zajímavé momenty byly v začátcích, kdy jsme navzdory očekáváním prosperovali. Kapely jako Nirvana, Pearl Jam nebo Alice In Chains ještě ani neexistovaly a my jsme už psali písničky a hráli živě. Pamatuji si, že jsme občas hráli před publikem, o němž jsme viděli, že přesně neví, co děláme. My to ale věděli a byli jsme přesvědčeni, že to je dobré.

Někteří vaši kolegové jsou velmi politicky angažovaní. Jaký je váš názor na politizaci umění?

Je to v pohodě pro lidi, které to zajímá. Někdy je to zajímavé i pro mě. Je to jenom malinký růžek z možných uměleckých inspirací. Angažované umění je rozhodně životaschopné, ovšem je to pouze jeden aspekt lidské existence. Inspirace může přicházet odkudkoli.

Jak tedy nahlížíte na současnou politickou situaci?

Zdá se mi, že nastalo zlepšení. Je tu určitá naděje na změnu politického étosu, ale to neznamená, že bych očekával zásadní změny k lepšímu.