Článek
S Wolfem Biermannem (1936) přišla historická paměť. Bouřlivák, jehož otec-komunista skončil v Osvětimi. „Od té doby zdravím všechny komíny, každý mi ho připomíná.“
V roce 1953 „emigroval“ do východního Berlína, aby „zpíval a protestoval“ v divadle Bertolda Brechta. V roce 1976 mu po koncertě v Hamburku, kde dodnes žije, bylo odňato občanství NDR. „Mám dvě oči – jedno dětské, kterým se naivně dívám na svět. Druhé je slepé oko starce, kterým věci prohlédnu,“ říká s nadsázkou.
„Velicí vůdci, a co – no co nám po nich zůstane?/Že konečně jsou svrženi/a jejich na věky velké časy – no co nám po nich zůstane?/Že se tak trochu prokrátily,“ říká v písni napsané po pádu pražského jara, kterou zpíval s Jiřím Suchým (1931), jenž ji přeložil. Byl kulturní zločin, že tito umělci nemohli spolupracovat, jak si v 60. letech předsevzali.
„Tradiční kreslený styl používám, abych vyjádřil osobní pocity,“ řekl v Praze Crumb, který vyměnil USA za anonymní život ve Francii. „Dá se jednodušeji komunikovat.“ Přesvědčit se o tom mohou čtenáři 4. čísla Komiks Fest! Revue, kterou Tomáš Hibi Matějíček věnoval Crumbovi a americkému komiksu. „Když se díváme na společnost, která vás bombarduje propagandou, vytváříte si vnitřní cenzuru, abyste si zachoval vnitřní svobodu,“ přiznal se Crumb.