Journal for Plague Lovers se rozhodně nepodbízí jakékoliv módě. Není ani emo, ani zvukově "vychytaný" a neexperimentuje s elektronikou, což se stejně u 90 % rockových skupin ukázalo jako trapný omyl. Hodně připomíná začátek devadesátých let, je syrový, rockový, velmi energický a nabitý riffy, ale ne přehnaně tvrdý. Zkrátka tak akorát pro stárnoucí příznivce Nirvany a Pearl Jamu.

Celé album bylo podle producenta natočeno živě bez digitálních serepetiček a také tak zní. Kdyby ho vydali začátkem devadesátých let, svět by šílel a na MTV by bylo ve dne v noci, dnes se ale žádný velký "hype" konat nebude. Jde jen o pár slušných písniček na pomezí grunge a pop-rocku. Nic víc, nic míň. 

Manic Street Preachers: Journal for Plaque Lovers, Sony Music 2009