Celý příběh toulavé ruské fenečky, která jako štěně dostala kvůli zakroucenému ocásku jméno Kudrjavka (kudrlina), začíná zdánlivě mimo souvislost. V úvodu je raketový konstruktér Koroljov propuštěn z Gulagu a stopuje v pustých pláních Sibiře. Výměnou za svetr ho řidič odváží do civilizace. Pak již osud inženýra nabírá zcela jiný směr.

Po vypuštění prvního Sputniku se totiž stává oblíbencem soudruha Nikity Chruščova, který mu ukládá hned po několika dnech od prvního kosmického úspěchu Sovětů další stranický úkol. Děj se začíná orientovat na osud Lajky, která se v úvodu knihy pouze několikrát mihne, prchajíc po ulicích před antoušky. Asi největší síla vyprávění je ale právě v těchto zdánlivě nesouvisejících obrazech ukazujících jak Lajka poté, co je polapena, sní a současně zvládá náročné testy v kosmickém programu.

Kontrast mezi psem a studenou válkou

Nakonec se příběh vyjevuje jako kontrast mezi myšlenkou dobývání vesmíru v době studené války a zdánlivě nedůležitým osudem malé psí hrdinky. Tento rozpor navíc Abadzis ukazuje jakoby zevnitř celého procesu. Hlavní roli v něm má socialismus a své práci oddaná vědecká pracovnice, jež s psy v laboratoři naváže hlubší vztah. Utváří se tak silný motiv o mravních a citových dilematech lidí, kteří bezbrannou Lajku poslali de facto zbytečně na smrt.

Nakonec je třeba dodat, že kniha není jen pohádkou s humanistickým poučením na konci. Autor se sice drží linie bližší dospívajícím – to je patrné i v méně složitějším stylu kresby – současně ale nabízí příběh opřený o pečlivé studium ruské povahy, detailů i reálií Ruska na přelomu padesátých a šedesátých let.