Korn jsou spojováni s nástupem nu-metalu, který byl populární koncem tisíciletí, ačkoli kapela existuje už 16 let a nástup subžánru spíše předznamenávala, než aby byl jeho produktem. I Korn ale kombinují hutné rockové riffy s výraznými refrény a uplatňují v písních prvky rapu a trochu elektroniky, ovšem nedrží se jen jednoho schématu a nedělají to pořád stejně.

Nepostupují od chytlavých refrénů, ale od hutných riffů, které střídají s dalšími postupy, jejichž spektrum je velmi široké – sahá od progresivního rocku až k psychedelickým experimentům s kosmickým zvukem, ale také s acid jazzem, aniž by se však vzdali drivu a osobitě zabasovaného zvuku podladěné kytary.

Velkou inspirací jim byl hip hop, z něhož si však nevzali ani tak rapový projev frontmanů, jako spíš chuť nově spojovat nejrůznější prvky, jako to kdysi dělal jazz. Kornjsou stylově skoro stejně všežraví jako Beastie Boys, jen čerpají z trochu jiných oblastí, víc jsou ponořeni v metalu a v hard coru i v art rocku, za to mnohem méně v soulu a v rhythm and blues.

Čerpají z rockové tradice

Díky tomuto pojetí jejich písně nenudí a nesplývají, takže se idea po jednom dvou třech albech nevyčerpá, jak se to stalo ´linkinům´nebo ´bizkitům´, byť ortodoxní z hardcoru vzešlí fanoušci budou navždy dávat přednost syrovějším a méně pestrým prvním dvěma deskám Korn.

Korn se také nebojí čerpat z rockové tradice, v jedné z písní použili úvod We Will Rock You od Queen, což ale byla spíše pocta raným černým newyorským DJům, kteří si tuto skladbu na konci sedmdesátých let oblíbili. Pojetí nebylo zrovna čistě queenovské. A na závěr zařadili notně přitvrzenou verzi Another Brick On The Wall od Pink Floyd , protože si uvědomili sílu jejího poselství, které Kornkids ocení. 

Korn hodně myslí na fanoušky, na to, co jim nabídnout, jak je oslovit. Snaží se o co nejtěsnější kontakt se svými posluhači, ovšem nepodbízejí se, snaží se o skutečné partnerství, což ukazoval už fakt, že jim před časem dali možnost sami vybírat obal. A přes věkový rozdíl stále dokáží být mluvčími teenagerů.

Snad jim tedy věrní odpustili, že koncert skončil po hodině, byť tempo jen chvíli dosahovalo rychlosti předstvaitelů NYHC, kteří obvykle hrají jen šedesát minut. Když Another Brick vystřídala jiná floydovka Goodbye Cruel World, Korn se rozloučili.

Pak se sice kapela ještě vrátila na pódium a přidávala, přesto trval koncert jen 75 minut, což je škoda, protožje kapela rozhodně nenudila, instrumentálně byla na výši. Korn překypovali hudbeními nápady, změna střídala změnu, přesto koncert neztrácel rockový drive, i když riffy nemají iommiovskou údernost. Davis však nezapomněl vytáhnout obligátní dudy, hlavně ukázal, že má bohatý výrazový rejstřík

Korn ukázali, že i v devadesátých letech se rodily kapely, které oplývaly invencí, měly co přinést a dokázaly si vytvořil širokou fanouškovskou základnu, což bývá spíše schopnost souborů ze 70. let, kdy byl rock na vrcholu.