Jak vzpomínáte na své tříleté putování po Číně, ze kterého vzešla kniha Rudý prach?

Počátkem 80. let byla Čína uzavřena celému světu. V Pekingu bývali občas cizinci, jinak nic. Tehdy si Číňané uvědomovali, že existuje jiný svět, a začali se o něj zajímat. Bylo možné zajet maximálně na hranice do Šenženu, kde lidé utíkali do Hongkongu. Tam se mnoho lidí na přechodu utopilo. Osobně mi připadalo, že Číňané byli v kómatu, jak jsem o tom napsal v románu. Tehdy začali procitat z vegetativního stavu, ve kterém se nacházeli.

Co pro vás znamená tradice?

Naše tradice nebyla přerušena po staletí. Neexistovala v ní nikdy volnost, rovnoprávnost. Neexistuje v ní svoboda jedince. Staví se ostře proti němu. Vždycky se musel podřizovat vyšším autoritám. K tradici patří nábožensko-filozofické systémy, ať jde o konfucionismus, taoismus nebo buddhismus. Nejsou to náboženství, nedávají víru v cokoli, jsou to spíš morální ponaučení. Konfucianismus učí podřizovat se autoritě. Taoismus zase učí pečovat o tělo, nikoli o duši. V čínské tradici neexistuje žádná náboženská víra. Komunistická strana nabídla svou víru, a proto si podmanila lidi. Nebylo nic, co by stálo proti ní.

Vaše tvorba tedy jde vlastně proti tradici, vytváříte novou.

Nedá se říci, že bych tradici odmítal. Má v sobě řadu aspektů, na které navazuji, hlavně na ty kulturní. Chci obnovit tradici v tom nejlepším slova smyslu. Snažím se formulovat moderní filozofii, která by odpovídala současnému životu. Je to navazování a zároveň cosi moderního, co by bylo přijatelné pro dnešní dobu.

Jak se žije čínskému básníkovi v Londýně?

Připadám si jako v letadle, které někam letí, ale nevím, jestli neztroskotá. Necítím půdu pod nohama, připadám si vykořeněný. Když se podívám z okénka, kolem jsou lidé, kteří žijí naprosto svobodně, sami pro sebe. Čínský spisovatel zůstává v letadle a nemůže ven.

Jak vnímáte rostoucí ekonomickou sílu Číny?

Ekonomický rozvoj dosáhl takových ukazatelů, že to předčilo všechna očekávání. Kombinace kapitalismu s totalitním režimem se ukázala jako velmi efektivní. Vláda má všechno v ruce včetně pozemků, majetků, lidských duší a práce lidí. To vše stojí za tímto úspěchem. Můžeme sledovat, že ekonomika se uvolnila.

Lidé si mohou hodně dovolit, ale kontrola myšlení, života jednotlivců je výraznější než dřív. Hodně lidí předpokládalo, že s prosazením kapitalismu se totalitní režim oslabí. Ukazuje se, že to byly plané naděje. Odstranila se socialistická rétorika, ale strana drží v područí celou zemi. Rozvoj kapitalismu, globalizace zničily v lidech jakékoli svědomí, morálku. Ani nepřemýšlejí o svém chování. V době krize se to obzvlášť ukazuje, neexistuje jiná hodnota než peníze.

S jakým poselstvím jste přijel do Prahy?

Lidé by si měli vážit literatury. Zbavili jste se totalitního režimu, literatura vám pomáhala v těžkých letech a určitě pomohla ke změně. Společnost by ji neměla opomíjet, ukazovala přece, že můžete žít jinak. Kapitalismus dokáže člověka zbavit lidských hodnot, otupit jeho cit. Konzumní styl života člověka ohrožuje. Literatura připomíná lidské hodnoty, podporuje svědomí.

Neměli bychom bojovat jen proti totalitě, ale i proti konzumnímu životu, proti moci ekonomiky, která ovládá všechny aspekty života. Svobodu může člověk získat bojem a úsilím, nepřijde nikdy sama z nebe. Je třeba o ni neustále usilovat, aby se udržela.