Nigel Charnock v roce 1995 založil vlastní skupinu The Charnock Company, kde se intenzivně věnoval práci s textem, pohybem, hlasem i tělem. Ve svých inscenacích stírá rozdíly mezi hercem a tanečníkem.

Věčné téma lásky a bolesti

Inscenace Miluj mě vznikla na věčné téma lásky, bolesti i trápení, které s ní odjakživa souvisí. Choreograf použil několik textů Shakespearových Sonetů, ale i Milana Kundery, Františka Halase a Jarmily Urbánkové.

Po hudební stránce je výběr velmi pestrý, přes klasická smyčcová kvarteta, hity i šansony dospěje k lidové písničce.

Čtyři aktéři, dvě dívky a dva muži, postupně zaplňují jakoby diváckou řadu a naslouchají hudbě. Přes počáteční obdiv a nadšení se dostavuje nuda, tak jak to někdy při koncertech bývá. Následné rozehrání situací a poznávání prýští neuvěřitelnými nápady.

Muži jsou spoutáni a znemožněni

Vzájemné chtění a toužení po lásce je dialogem intenzívního tanečního projevu i hereckého výrazu. Nutnost a potřeba sexuálního sblížení graduje až k jisté groteskní onanii s židlemi, které jsou po celou inscenaci jedinou scénickou pomůckou.

Po několika zamilovaných i zdrcujících duetech, veselých tanečních sekvencích na téma tanga, rumby a lindy hop, se ženy rozhodnou k zásadnímu činu. Nožem každá rozpárá svému partnerovi triko a zbytkem látky mu zaváže oči.

Komickým výstupem je také tanec s figurínou, připomínající tak trochu tanec s mrtvolou.
Komunikace s divákem je často detailní v oslovování i komentářem plným obdivu i pokoušení.

V jednotlivých duetech či sólových výstupech je na prvním místě dokonalý pohybový výkon i fyzicky nesmírně náročné nasazení všech čtyř tanečníků, Elišky Kašparové, Marty Trpišovské, Michaela Vodenky a především Jana Malíka.