Článek
Proslulé je vaše Čtyřiadvacetihodinové Psycho, kdy jste zpomalil Hitchcockův kultovní snímek. V Praze má evropskou premiéru nová verze, koncept dvou paralelních projekcí: jeden film běží klasicky dopředu, druhý pozadu. Proč jste se rozhodl právě pro tento film?
Byl jsem přesvědčený o tom, že dřív nebo později to někdo určitě udělá, a to brzo. Tak jsem se rozhodl, že bych to měl být právě já. A taky proto, že mi moje matka zakazovala se na tenhle film dívat, když jsem byl malý kluk. Je mi 42 let, a přesto je ve mě pořád ještě ten kluk. Takže mám sklon vzdorovat a dělat věci, které se nesmějí, které rodiče zásadně zakazují, jako sex, drogy, alkohol, tetování nebo zlatej zub…
Do povědomí mimo uměleckou scénu jste se bezpochyby zapsal konceptuálním dokumentem o Zinedinu Zidanovi. Již dříve jste řekl, že „jste chtěli vytvořit portrét muže 21. století". Čím vás slavný francouzský fotbalista oslovil?
Chtěli jsme spolu s Philippem Parrenou udělat portrét těžce pracujícího člověka, nějakého nedokonalého hrdiny. Film o někom, kdo může být vzorem, ke kterému se můžou další upínat.
Fandíte fotbalu?
Jasně.
A jakému týmu?
Můj nejoblíbenější tým asi nikomu nic neřekne, je třetí nejlepší v Glasgow. Fotbal mám rád a často jezdím na zápasy. Chápete, když je fotbal dobrej pro Alberta Camuse, může být dobrej i pro mě.
Pražská výstava má takřka totožný název s jednou americkou jazzrockovou kapelou. Je také podobný slavnému výroku Winstona Churchilla. Má to nějakou souvislost?
Ne, nic takového. Název vznikl během malého drinku s Jaroslavem Andělem a Leošem Válkou, kdy jsem jim říkal, co od mé výstavy můžou čekat, že krev může téct, slzy jsou nevyhnutelné a pot je přirozenou součástí.
Příští týden bude rovněž v Doxu představena českému publiku Entropa Davida Černého, kontroverzní plastika, která visela v Bruselu a způsobila poměrně vášnivý, nejen diplomatický rozruch. Co si o této instalaci myslíte?
Vůbec si ji nevybavuju… Jsem teď hlavně doma na otcovské dovolené, moc po světě necestuju. A když se starám o dceru, která má jeden rok, umění se vůbec nevěnuju. Víte, instalace výstavy tady v Praze je pro mě taková malá dovolená. Hned se ale k dceři zase vrátím…
Douglas Gordon a useknutá hlava
Jeden z nejvystavovanějších současných umělců, skotský výtvarník Douglas Gordon připravil pro pražský Dox rozsáhlou výstavu převážně videoinstalací. Nazval ji Krev, pot, slzy a potrvá do 27. září. Kromě videí používá ve své tvorbě fotografii, textové a zvukové instalace. Výrazně také pracuje s prostorem a výběrem děl, které pečlivě a s citem instaluje. V Praze jsou k vidění jeho slavné práce. Nejrozsáhlejší instalací je početné seskupení televizorů, které rekapitulují umělcovu tvorbu za posledních 17 let a prezentují hlavní témata (lidská paměť, identita a vnímání pohybu) a formální postupy, jimiž se Gordon zabývá. Působivý je rovněž Třicetivteřinový text, kdy se v tmavé místnosti objevuje popis experimentu francouzského lékaře, jenž studoval reakci mozku osoby popravené gilotinou. Text je osvětlen vždy na třicet vteřin, což je podle lékařova názoru doba, po kterou je mozek po setnutí hlavy ještě schopen reagovat na vnější podněty. V Doxu nechybí ani autorova fotografie, na níž pózuje s bílou parukou. Nazval ji trefně: Autoportrét jako Kurt Cobain, jako Andy Warhol, jako Myra Hindley, jako Marilyn Monroe.
Jeden z nejvystavovanějších současných umělců, skotský výtvarník Douglas Gordon připravil pro pražský Dox rozsáhlou výstavu převážně videoinstalací. Nazval ji Krev, pot, slzy a potrvá do 27. září. Kromě videí používá ve své tvorbě fotografii, textové a zvukové instalace. Výrazně také pracuje s prostorem a výběrem děl, které pečlivě a s citem instaluje. V Praze jsou k vidění jeho slavné práce. Nejrozsáhlejší instalací je početné seskupení televizorů, které rekapitulují umělcovu tvorbu za posledních 17 let a prezentují hlavní témata (lidská paměť, identita a vnímání pohybu) a formální postupy, jimiž se Gordon zabývá. Působivý je rovněž Třicetivteřinový text, kdy se v tmavé místnosti objevuje popis experimentu francouzského lékaře, jenž studoval reakci mozku osoby popravené gilotinou. Text je osvětlen vždy na třicet vteřin, což je podle lékařova názoru doba, po kterou je mozek po setnutí hlavy ještě schopen reagovat na vnější podněty. V Doxu nechybí ani autorova fotografie, na níž pózuje s bílou parukou. Nazval ji trefně: Autoportrét jako Kurt Cobain, jako Andy Warhol, jako Myra Hindley, jako Marilyn Monroe. Velký úspěch přinesl Gordonovi celovečerní dokument, kdy sedmnáct kamer během fotbalového utkání sledovalo Zinedina Zidana. Snímek byl uveden na festivalu v Cannes a v Praze se bude promítat v kině Oko, a to 18., 19. a 20. června.