Proslulé je vaše Čtyřiadvacetihodinové Psycho, kdy jste zpomalil Hitchcockův kultovní snímek. V Praze má evropskou premiéru nová verze, koncept dvou paralelních projekcí: jeden film běží klasicky dopředu, druhý pozadu. Proč jste se rozhodl právě pro tento film?

Byl jsem přesvědčený o tom, že dřív nebo později to někdo určitě udělá, a to brzo. Tak jsem se rozhodl, že bych to měl být právě já. A taky proto, že mi moje matka zakazovala se na tenhle film dívat, když jsem byl malý kluk. Je mi 42 let, a přesto je ve mě pořád ještě ten kluk. Takže mám sklon vzdorovat a dělat věci, které se nesmějí, které rodiče zásadně zakazují, jako sex, drogy, alkohol, tetování nebo zlatej zub…

Do povědomí mimo uměleckou scénu jste se bezpochyby zapsal konceptuálním dokumentem o Zinedinu Zidanovi. Již dříve jste řekl, že „jste chtěli vytvořit portrét muže 21. století". Čím vás slavný francouzský fotbalista oslovil?

Chtěli jsme spolu s Philippem Parrenou udělat portrét těžce pracujícího člověka, nějakého nedokonalého hrdiny. Film o někom, kdo může být vzorem, ke kterému se můžou další upínat.

Fandíte fotbalu?

Jasně.

A jakému týmu?

Můj nejoblíbenější tým asi nikomu nic neřekne, je třetí nejlepší v Glasgow. Fotbal mám rád a často jezdím na zápasy. Chápete, když je fotbal dobrej pro Alberta Camuse, může být dobrej i pro mě.

Pražská výstava má takřka totožný název s jednou americkou jazzrockovou kapelou. Je také podobný slavnému výroku Winstona Churchilla. Má to nějakou souvislost?

Ne, nic takového. Název vznikl během malého drinku s Jaroslavem Andělem a Leošem Válkou, kdy jsem jim říkal, co od mé výstavy můžou čekat, že krev může téct, slzy jsou nevyhnutelné a pot je přirozenou součástí.

Příští týden bude rovněž v Doxu představena českému publiku Entropa Davida Černého, kontroverzní plastika, která visela v Bruselu a způsobila poměrně vášnivý, nejen diplomatický rozruch. Co si o této instalaci myslíte?

Vůbec si ji nevybavuju… Jsem teď hlavně doma na otcovské dovolené, moc po světě necestuju. A když se starám o dceru, která má jeden rok, umění se vůbec nevěnuju. Víte, instalace výstavy tady v Praze je pro mě taková malá dovolená. Hned se ale k dceři zase vrátím…