Článek
Jde o jedenadvacet textů, které Jirous posílal v letech 1982–86 z valdického kriminálu dcerám Františce (1980) a Martě (1981). Své epištoly v poezii i próze, prvně vydané před osmnácti lety, stylizoval jako vyprávění na dobrou noc – jako mile popletené ukolébavky i asociativně rozvíjené pohádkové fantazie. S logiku vypravování ani se samotným příběhem, natož s formou si autor zjevně hlavu nelámal.
V jeho podání to skřípe a vrže, absolutní rým sleduje klopýtavý rytmus. Naivita si podává ruku s nonsensem, svět naruby s letmo dobarvenou všednodenností, křehkost s humpoláctvím, stesk s vírou. „Někdy venku prší zespoda nahoru“, jindy „po vodě v kýblu ucho pluje, / poslouchá, boltec vystrkuje.“
Ivan Martin Jirous namíchal svoji představu literatury pro děti z folklorních, mj. erbenovských filiací, absurdního humoru a poukazů na undergroundovou kulturu. Vznikl svébytný postmoderní mix řádu s neřádem: na jedné straně čarodějnice, které se bezuzdně opíjejí rumem, na druhé společenství „nočních skřítků“, kteří pečují o řádný chod věcí. Jinde křehký výkres dítěte s večerním nebem nad hlavou – a proti němu feérie, v níž „kohouti obarvili svět“. Sám autor se v jednom z textů strachuje, že „holčičky si pomyslí / táta nám napsal nesmysly“.
Možná že napsal. Ale osobitě: s citem a poezií, s kouzlem fantazie i komikou nechtěného. To vše na deprimující, vynucenou dálku. Z komunistických žalářů, v nichž Ivan Martin Jirous pobyl víc než osm let.
Ivan Martin Jirous:
Ivan Martin Jirous: Magor dětem
Torst, ilustrace Marta Veselá Jirousová, 60 stran, 199 Kč.