Film vyvolal rozdílné reakce: thriller, kde druhá světová válka včetně likvidace Hitlera a jeho pohlavárů je jen záminkou k rozehrání vražedného souboje mezi bandou amerických židovských hrdlořezů a nacistů, má největší rozsah v hodnocení novinářů.

Každopádně je na něm vidět, že Tarantino nemá sebemenší zábrany, každá záminka je mu dobrá k zobrazení brutálního násilí. Sám k tomu v jednom z rozhovorů řekl: „Dvacet let se ukazovala válka jen z protiválečného úhlu pohledu. Já nejsem pro válku, ale chtěl jsem prostě natočit něco napínavého a vzrušujícího.“ Moc to nevyšlo, film působí v řadě situací spíš jako parodie, kde ani efektně natočené jednotlivé scény nemají jako celek dostatečné napětí a tah.

A jak přišel Brad Pitt k roli velitele, který od svých podřízených vybírá skalpy nacistů? „Quentin ke mně jednou koncem léta přišel se scénářem a mluvili jsme o něm a o filmech dlouho do noci. Ráno jsem vstal, viděl na podlaze pět prázdných lahví od vína a zjevně jsem souhlasil, že to budu dělat. Už o šest měsíců později jsem totiž měl na sobě uniformu poručíka Alda Raina,“ řekl novinářům Pitt.

Pitt, Jolie a Tarantino v Cannes Zdroj:Reuters/Stream.cz

Z docela jiného soudku byl film Rakušana Michaela Hanekeho Bílá stuha, který měl v Cannes už čtyři filmy, ale spojován byl hlavně s drsnou, leč oceňovanou Pianistkou. Bílá stuha je černobílý, jasně a čistě stylizovaný příběh z německého protestantského venkova, který se odehrává v předvečer první světové války, ale působí velmi aktuálně. Napínavý i tajuplný příběh dětí, jejich učitele a rodin je výtečným rozborem pokrytecké společnosti, která skrývá odporné i ponižující mezilidské vztahy.

Soutěž vrcholí

V těchto chvílích soutěž spěje do finále, jímž bude v neděli večer vyhlášení Zlaté palmy a dalších cen. Zatím největším favoritem je francouzský film Jacquesa Audiarda Un Prophete o proměně mladého arabského vězně z vyplašeného negramotného zvířátka a otloukánka v mocného bosse organizovaného zločinu.

Výborně si stojí také romantický historický film Novozélanďanky Jane Campionové Bright Star o lásce mezi básníkem a jeho mladou sousedkou a podle očekávání i Almodóvarův snímek Los Abrazos Rotos, který jde o něco víc než některé jeho předchozí filmy vstříc divákům. Příjemně překvapila výborná komedie britského veterána Kena Loache Hledání Erika, která přivedla do Cannes fotbalovou hvězdu Erica Cantonu. Ten v ní hraje sám sebe. Snímek byl vítaným odlehčením od násilí, které letos ovládlo soutěž v nevídaném množství.

Z toho pohledu zklamal zejména Lars von Trier, jehož Antichrist je v závěrečných pasážích doslova odporný. Ředitel dánské společnosti Zentropa, která film vyrobila, dokonce zdůraznil, že Trier jako režisér i spoluzakladatel společnosti zváží měkčí verzi filmu, v níž by byl distribuován do „stydlivějších“ zemí a prodáván do televizí.