Kritici nejenom v Dánsku vás obviňovali z antifeminismu. Co tím mysleli?

Vyčítali mi, že ženy v mých knihách nepodporují jedna druhou, naopak se navzájem podrážejí. Nepociťují žádnou ženskou solidaritu.

Jaká by podle vás měla být moderní žena?

Rozhodně by měla být smělá a hrdá na to, že je žena. Já se ale nezabývám rozdělováním lidských rysů na ženské a mužské.

Jsou hrdinky vaší poslední knihy Ti nejlepší z nás z akademického prostředí podobné jako v předcházejících knihách?

Myslím že ano. Jsou silné, dominantní, dokáží být i zlé. Často to bývá i tím, že jsou odkázány samy na sebe.

Myslíte si, že v akademickém prostředí, jak ho líčíte, jsou vztahy mezi lidmi konkurenčnější než jinde?

Řekla bych, že ano. Konkurence je obrovská. Kdo uspěje, má lepší podmínky, dosáhne na granty, má možnost více služebně cestovat. Říkáme, že musejí projít úzkým očkem jehly. Dostávala jsem spoustu mailů od lidí, kteří nemají s akademickou půdou nic společného, a poznávali v knize vztahy lidí, které znají i odjinud.

Univerzitu v Oslo jste opustila a věnujete se jen literatuře. Na co jste ze své předcházející kariéry pyšná?

Práce na univerzitě mě naplňovala dobrým pocitem, že předávám znalosti, které jsem při dosahování vědecké odbornosti získala. Stejně jako hrdinu mé knihy Pala Bentzena mě fascinovalo, že jazyk lze vyjádřit i pomocí matematických, exaktních formulací.

A co vás přimělo ke tvorbě pro děti?

Stejný důvod, proč se mi líbilo na univerzitě. I malým dětem jsem chtěla ukázat, že jazyk stojí za to, aby se o něj zajímaly. Přitom šlo o prózu. Jestliže znáte Sofiin svět Josteina Gaardera věnovaný filozofii, tak mi šlo o cosi podobného. Vlastně po jejím přečtení jsem se odhodlala k vlastní tvorbě.