Zalíbila se i bílému rapovému uličníkovi Eminemovi. Po vzájemné profesionální dohodě nasamploval sloku její písně Thankyou do svého hitu Stan. Dido to přineslo další milióny posluchačů, kteří se pídili po jejím debutu, a statisíce těch, kteří si ho koupili.

Proto se nevrací s novým albem Life For Rent na scénu jako outsider, ale jako hvězda. Producentskou podporu přijala od svého bratra Rolla, jinak člena skupiny Faithless. A protože jsou oba baziliškové, rozhodli se od vyznění první desky raději příliš nevzdalovat.

Přestože naoko hlásali velké odlišnosti, pravda je jiná. Byla-li první deska temná a akustická, je Life For Rent temná, akustická a k tomu nepatrně taneční, studiově elektronická a utahaná. Všechno je pokryto rukopisem skvělé zpěvačky, kterou Dido bezesporu je.

Písničky působí navenek jako tlustá linie, se kterou si tvůrci nevědí rady. Jsou si podobné, a tak se ona do nich nabourala náladou, protikladem k utahanému tempu. Vpustila pestrost do pěveckých linek. V nich je totiž života přemnoho, jak v příbězích citlivé duše mladé holky bez hvězdných manýrů, tak v používání hlasu.

Děje se toho nakonec spousta ve starém domě, který se přes den zamyká, v přízemí bydlí městská bosorka a navenek vypadá jako tvrz. Jakmile vpadnete dovnitř, zjistíte, že jsou na chodbách květiny a i ta bosorka je veskrze veselý kumpán.

Dido: Life For Rent, BMG, 54:02