Prague Biennale, které se dnes v Praze otevírá v prostorách karlínských hal, je už tradiční středoevropskou bilancí výtvarného umění. Čím bude letošní už čtvrtý ročník jiný, oč bude bienále obohaceno?

Kromě toho, že Prague Biennale 4 přináší pohled na uměleckou produkci střední Evropy, představí v evropské premiéře umělce ze zemí postižených tsunami, tedy z Filipín, Malajsie a Indonésie. Poprvé se objeví i tvůrci z Koreje.

Podtrhneme také stále větší kreativitu současné výtvarné tvorby z České a Slovenské republiky. Hlavní novinkou tohoto ročníku je ovšem Prague Biennale Photo, které mimo jiné nabídne pohled na nejnovější fotografickou tvorbu z New Yorku.

Má Prague Biennale 4 nějaké hlavní motto?

Na rozdíl od mnohých jiných podobných akcí jsme se chtěli vyvarovat témat, jako jsou krize, migrace či evoluce, jež nám připadají překonaná. Naopak jsme se zaměřili na aktualitu a kvalitu jednotlivých umělců a kurátorů. Celkově na bienále svá díla představí více než dvě stovky umělců z osmadvaceti zemí světa.

Dotkla se vašich uměleckých a organizačních záměrů hospodářská recese?

Prague Bienále nikdy nemělo obrovský finanční rozpočet, takže ani současná ekonomická situace se na přípravě výstavy nijak výrazně neprojevila. Navíc jsme vděčni našemu tradičnímu sponzorovi,  který se rozhodl podpořit divácký zájem o výstavu formou velké reklamní kampaně v centru Prahy.

O měsíc později než Prague Biennale se otevírá Benátské bienále, nejstarší přehlídka výtvarného umění na světě. Berete ji jako konkurenci?

Biennale v Benátkách a Dokumenta v Kasselu disponují stratosférickým rozpočtem v rozmezí třiceti až šedesáti milióny eur a mají mezinárodní zaměření. Prague Biennale má naopak zaměření teritoriální. Naším cílem je mezinárodně zviditelnit umělce střední Evropy a samozřejmě z České a Slovenské republiky.