Do finále jste nepostoupili. Jste zklamaní?

Samozřejmě trochu zklamaní jsme, o to více jsme však rádi, že jsme pro úspěch udělali maximum, takže teď nemusíme mít špatné svědomí. Tato soutěž je nejen o muzice, ale také o národním fanouškovství. Proto má takový Izrael mnohem větší šanci dostat se do finále, než my. Nevadí, snad to vyjde příští rok dalšímu českému reprezentantovi na Eurosongu.

Dopadlo vaše vystoupení na pódiu podle představ?

Ano, odvedli jsme maximum. Měli jsme celkem čtyři zkoušky na pódiu, stále jsme se zlepšovali a vystoupení na ostro vyšlo velmi dobře.

Které z postupujících zemí přejete co nejlepší umístění?

Určitě Portugalcům, ti byli velmi přátelští a společně s námi a Izraelci jediní, kteří si byli schopní a ochotní zahrát naživo v zákulisí či na hotelu. Byly to skvělé jamy. Faktem je, že jsem byl celkem zaražený z toho, že z více než stovky hudebníku se nás našlo šest, kteří si chtěli spolu zahrát.

V rozhovoru před semifinále jste řekli, že je v Rusku několik výprav, které vyloženě soutěží a dávají najevo rivalitu. Můžete říct, které výpravy to jsou?

Teď už snad ano. Šlo například o Bělorusy, Islanďany a především Malťany, ti vůbec nezdravili. Fajn byli už zmiňovaní Izraelci a Portugalci.

Zůstanete v Moskvě i na finále?

Ne, i když Česká televize nám tuto možnost nabídla. Přece jen se  těšíme na rodiny a i další program je celkem nabitý. Budeme mimo jiné hrát i na narozeninách Karla Gotta, takže musíme dál makat.

Absolvovali jste v Moskvě nějaký koncert v klubu nebo podobně?

Bohužel ne, nic takového jsme si nestihli dohodnout. Navíc bychom si museli půjčovat bicí, takže jsme to vzdali.