Byl asistentem a blízkým spolupracovníkem Jiřího Trnky. Ještě i v dobách, kdy se začal prosazovat jako samostatný režisér, využíval pro svou práci (nejen) Trnkovy výtvarné návrhy. Po jeho smrti se stal nadlouho prvním mužem českého animovaného filmu.

Prosadil se v zahraničí, léta spolupracoval s kanadským National Film Board, točil filmy pro OSN a sklízel ceny na prestižních filmových festivalech. Vytvořil například děsivé sny malého medvíděte z filmu francouzského režiséra Jeana-Jacquese Annauda Medvědi.

O slávu v domácím prostředí se mu ale postarali jiní medvědi: ti, co se potkali u Kolína a řekli si: "Pojďte, pane, budeme si hrát".

Z jeho další tvorby připomeňme například večerníčky podle Čapkovy Dášeňky, filmy Paraplíčko nebo Jabloňová panna.

Večer k Pojarovým osmdesátinám, které slaví jako aktivní tvůrce, pedagog i čestný prezident Anifestu v Třeboni, připomene filmy O skleničku víc, Lev a písnička, Balablok, O té velké mlze, E, a K princeznám se nečuchá.