Článek
Dylan svůj osobitý blues-folk vrací kamsi do hlubokých padesátých let, do dřevních předrockových časů, kdy se ve studiích nekouzlilo s čudlíky různých komplikovaných přístrojů, ale pouze se strunami a klávesami hudebních nástrojů. Poctivost prožitku, řízné hlasy samorostů a energie je to, co dnes můžeme obdivovat se spadlou čelistí třeba na deskách ze studií Chess či Sun a stejně tak i na novém CD od Dylana.
Album plyne skoro pořád v líně houpavém rytmu, pouze šestá Jolene a desátá It's All Good trochu smrdí rychlejším rock'n'rollem. Atmosféru dokreslují bluesová sóla na kytaru, trubka a také tex-mex akordeon Davida Hildaga, který táhne zvuk desky ještě více na jih.
Jako celek působí deska velmi vyrovnaně, až do konce si drží podmanivou ospalou náladu letního večera v zaprášeném zapadákově na americko-mexické hranici. Přesto je tu jedna skladba, která vyniká. Jde o druhou Life Is Hard, poměrně jednoduchou, nepřeplácanou a mimořádně silnou baladu, jenž v sobě spojuje šansón, blues, folk a country. Dylanovo sluncem znavené "povídání" v ní zalézá hodně hluboko pod kůži.
Bob Dylan: Together Through Life, Sony Music 2009