Od Svojtky bychom čekali razantnější inscenační klíč k Gozziho komedii, než jaký zvolil snad s ohledem na vinohradskou solidnost. Od prvního výstupu mága Durandarteho (Pavel Rímský) před oponou se však vypráví čitelná a úsměvná pohádka o potrestaném zlu, kde i zlotřilci jsou víc směšní než zlí.

Téměř dvě stě padesát let stará pohádková komedie o důvěřivém králi, který přijde o moc a málem i o krásnou manželku, může být východiskem k společenské satiře, moralistní komedii o ničivé síle lidské závisti či k dravě i hravě rozdováděné improvizační podívané ve stylu lidové italské komedie.

Scénografie Marie Raškové snoubí barvitou orientální stylizaci s domácí vinohradskou secesí. Malované dekorace, baletní postavy sluhů, jelenů i medvěda, který spíš než dravou šelmu připomíná roztomile i obludně zvětšenou plyšovou pandu, líbivý i hravý hudební podkres, to vše určuje styl, který kolísá mezi lehce podbízivou podívanou a stejně lehkou nadsázkou - nechť si na své přijde divák konzervativní i náročnější. Ornamentální stylizace se promítá i do kostýmů, jen vzdáleně inspirovaných typologií postav komedie del´arte, více volně bloudících divadelními epochami i styly, takže Truffaldino připomíná Švandu dudáka i náčelníka sokolské jednoty.

Na dobře vyvážené hranici naivity a nadsázky se pohybuje se zjevnou chutí herecky stále zajímavější Jiří Dvořák jako král Deramo, Ladislav Frej je více zábavně shozeným koktavým Tartagliou, než ztělesněním zla, mírně senilního Pantalona si s radostí i vynalézavostí užívá Petr Kostka.

Za omylné lze pokládat obsazení Ladislava Freje kromě Tartaglii zároveň do postavy Starce, jehož tělo si "vypůjčí" do jelena zakletý král Deramo. V komedii, jež je už tak založena na množství převtělování a záměny postav, je to prvek značně matoucí a nepřinášející žádné další téma.

Uhrát milenecké postavy bývá nesnadné, což potvrzuje i vinohradská inscenace - Jana Marková (Angela), Andrea Elsnerová (Clarice) z nich nevydobyly víc než jen povšechnou ušlechtilost a krásu, Leandr Michala Novotného mohl nabídnout i více, jak naznačil razantně nadsazený vstup. V ptáčníku Truffaldinovi, rodném bratru Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny, uplatnil Václav Vydra - možná až příliš opatrně - svůj výborný smysl pro komediální vyhrávání i komentování postavy i situace. Jeho Truffaldino je čímsi mezi fortelně českým trumberou Honzou a bezelstně naivním Harlekýnem. Ze sluhovské trojice je Vydra rozhodně nejlepší.

Umělecký šéf vinohradského souboru Martin Stropnický se v programovém článku hlásí k respektování vinohradské tradice. Gozziho Král jelenem mu dává za pravdu. Je to především bezproblémové rodinné představení zvládnuté na solidní herecké úrovni. Do slibovaného hledání nových cest má ovšem daleko, ale nechme věcem svůj čas.

Carlo Gozzi: Král jelenem

Překlad Zdeněk Digrin a Jaroslava Bílková, úprava Jolana Součková a Petr Svojtka, režie Petr Svojtka j.h., dramaturgie Jolana Součková, scéna Marie Rašková j.h., kostýmy Lucie Poláková j.h., hudba Jan Kučera, pohybová spolupráce Martin Pacek. Premiéra 25. 9. 2003