Eva Urbanová je renomovanou operní a oratorní sólistkou, ale písně nebyly dosud její pěveckou doménou. Její přednes čtyř Dvořákových písní na lidové texty V národním tónu budil pochybnost, zda je pro tento repertoár vhodnou interpretkou.

Operní dramatismus (včetně stereotypních gest) a četné nahlížení do not rozhodně prostotě Dvořákových písní příliš neprospělo. Nepřesvědčivě vyzněly i Cigánské melodie, jež ostatně v interpretaci sopránu ztrácejí vždy na barevnosti a nejlépe znějí v barytonovém provedení.

V podání Evy Urbanové jednotlivé písně výrazově splývaly, smysl Heydukových básní se vytrácel ve špatné srozumitelnosti zpívaného slova a dýchání uprostřed frází. Závěrečná píseň cyklu (Dejte klec jestřábu) pak zcela postrádala tempovou a výrazovou gradaci.

Urbanové se lépe vyvedl Bohuslav Martinů

Daleko lépe se Urbanová ztotožnila s výběrem z Nových slovenských písní Bohuslava Martinů, které zpívala s větší prostotou, vylehčeným hlasem a smyslem pro taneční rytmus i kontrast jednotlivých čísel. Uplatnila zde naplno i přednosti svého hlasu, od intimního pianissmima až ke krásnému plnému zvuku.

Písňový program střídal v první části výběr z Dvořákových Dumek, v němž ale trio Jana Vlachová (housle), Mikael Ericsson (violoncello) a David Švec (klavír) nepůsobilo sehraně, zato ve druhé části se Švec s Ericssonem dokonale sešli v muzikantsky citlivé interpretaci Variací na slovenskou lidovou píseň Bohuslava Martinů.

Klavírista David Švec si zaslouží za celý večer absolutorium, s naprostou brialncí zahrál jak technicky obtížné doprovody, tak i komorní party v obou instrumentálních vstupech.