Tina Turner: zralá dáma nerezaví

Na pódiu působila dojmem, že zpívání je ta nejjednodušší činnost, kterou lze ve vyzrálém věku provozovat. Obří obrazovky nad pódiem a vedle něho daly z její dobrácké mimiky vyčíst, že se pohádkově baví a každou písničku z repertoáru seřazeného napříč její tvorbou (i tvorbou jiných) bere jako jedno z desítek požehnání, která ji v životě byla dána.

Dvouapůlhodinový večer rozdělila do dvou částí a oddělila je půlhodinovou pauzou. Při úvodní písničce Steamy Windows, nesoucí se v hybném rockovém tahu, ukázala směr, kterým koncertní program povede.

Na pódiu jí sekundovala sedmičlenná kapela se dvěma kytaristy a současně dobrými vokalisty v čele (Laurie Wisefield a John Miles), ze zadních pozic ji doprovázelo vokální trio a často i tanečníci, kteří svými kreacemi navíc tu a tam vyplnili pauzu, během níž se mile parádivá Tina v zákulisí převlékala do nových, pokaždé jedinečně sexy šatů.

S druhou Typical Male přidala funky náladu a přes drobné hlasové zaváhání v Better Be Good To Me (v nízkých polohách občas „slábla“) uháněla k hitům What’s Love Got To Do With It? a We Don’t Need Another Hero. Při prvně jmenované vyzkoušela pěvecké schopnosti publika a dokopala jej k vpravdě výraznému výkonu. Druhou doprovázel klip ušitý z fragmentů filmu Šílený Max 3, kam skladba místopisně patří.

Ve druhé části nejprve halu zklidnila, když první čtyři skladby zapěla za téměř akustického doprovodu. Byla mezi nimi i povedená coververze písně Help! od Beatles. Přes vzpomínku na kamarády z Rolling Stones (črty písniček Jumping Jack Flash a It’s Only Rock’n’roll (But I Like It)) se pak vypravila k vrcholu v podobě závěrečné části koncertu. V té chvíli už publikum hltalo každý kousíček jejího zpěvu i textu a uvědomovalo si, že tahle postarší dáma je jeho láskou, která nerezaví.

Tina Turner totiž svým hlasem budí, burcuje i zklidňuje. S přirozenou lehkostí v něm přinášela syrový rockový feeling, dotýkala se přitom šedesátkového rhythm and blues a nepohrdla ani popem a tanečními postupy v instrumentálních položkách skladeb.

Kralovala bez příkras a těžkostí. V naplněné hale vytvořila jakýsi stroj času, do něhož posadila přítomné diváky, aby s nimi projela hudební historií. Je-li totiž někdo na scéně padesát let – a ona je, pak byl bezprostředně či vzdáleně u všeho důležitého, co historie rock’n’rollu dala. Tina Turner má každičký krok zažitý i odžitý. Odtud pramenila jistota, se kterou snadno překonala i ten v atmosféře lehce poletující pocit, že v tomhle věku už velký koncert utáhne s námahou.

Ona ale ani zralá dáma nerezaví.