Článek
Budete spolupracovat s novým generálním ředitelem Vladimírem Darjaninem, který nastoupí v červenci. Vedl jste s ním již nějaká jednání?
Už dvakrát, určitě nalezneme společnou řeč. Je to trochu jiný typ než Václav Riedlbauch. Ten je sám skladatel a hudebník, kdežto pan Darjanin je spíše manažer.
Ale to je dobře, protože aspoň může více udělat pro členy orchestru ve zlepšení jejich finanční situace, která je ve srovnání se zahraničím špatná.
Jde mu více o to, aby Česká filharmonie hrála na prestižních festivalech či nahrávala pro prestižní značky. Pro mne není tak důležité, aby orchestr hrál zrovna v Salcburku, ale aby se všichni soustředili pouze na hudbu a měli takové podmínky, aby se to projevilo i na jejich výkonu.
A co vaše smlouva?
Je na tři roky. Nemám nic proti tomu, abych se mohl podílet na přípravě či vyučování mladých v dirigentských kurzech, jsem i pro stálou spolupráci s někým, kdo by mne pak mohl nahradit.
Jste šéfem v Japonsku i italských Benátkách, stačíte to skloubit s Prahou?
To mi nebude dělat žádné problémy. Vždy jsem v Tokiu jen dva týdny a pak se vracím hned do Evropy. Benátky a divadlo La Fenice jsou pro mne stará láska, miluji město a jeho atmosféru, stejně jako nyní Prahu.
Určitě jste o České filharmonii slyšel hodně dobrého, ale i varování před konfliktním orchestrem?
Něco se mi doneslo, ale člověk s dlouholetými zkušenostmi z Itálie by se neměl obávat. Zvládnout proslulý italský chaos a temperament včetně odborů a stálé improvizace byla dobrá škola. V Praze se chci soustředit jen na hudbu.
Mezi skladateli, které jste nyní uváděl, byl i málo hraný českoněmecký Erwin Schulhoff a jeho symfonie Lidstvo. Byla to premiéra?
Ne, již jsem ji hrál před šesti lety v Paříži, ale s jinou sólistkou. V Paříži i teď v Praze měla skladba úspěch, což mne jako obdivovatele předválečné hudby spojené s Prahou těší.
Co na Praze a české kultuře oceňujete?
Jako student v Izraeli po válce jsem se setkal prostřednictvím původem českých židovských hudebníků poprvé s českou hudbou a od té doby se datuje můj obdiv pro Dvořáka, Smetanu i Janáčka. Četl jsem Kafku a naučil jsem se později obdivovat fotografa Josefa Sudka.
A který z českých umělců vás ovlivnil?
Jednoznačně dirigent Rafael Kubelík. Toho jsem měl možnost poznat osobně i z jeho nahrávek, obdivoval jsem i jeho otce houslistu Jana Kubelíka. U nich a pak i u dalších českých muzikantů.