Pomocí jednotlivých filmů se diváci mohli vrátit do doby, kdy sexuálním symbolem byl profesor filozofie na univerzitě v Heidelbergu (snímek Dívka na motocyklu). Zažili i atmosféru swingujícího Londýna (Joanna), či okusili bouřlivé studentské demonstrace květnové Paříže roku 1968 (dokument Umřít ve třiceti).

Zahraniční hosté

Festival přivítal vzácné zahraniční hosty: kritika Phillipa Bergsona, režiséra Michaela Sarneho a průkopníka sexuální revoluce Jima Haynese. Jak vzpomínají na onu generační revoltu?

„Názor každého měl nějakou váhu, vládla neuvěřitelná tolerance. Možná v tomhle byla ta doba trochu utopistická,“ říká Sarne. „Šedesátá léta byla po padesátých – černobílých ve fotografii i v chování lidí – utopena v barvě. Byla to diktatura mládí. Dvacetiletí kluci a holky byli králové. Chodili za námi příslušníci starší generace a ptali se nás, co sami dělají špatně. Snažili jsme se jim ukázat, že není potřeba se vinit z toho, že si užíváte,“ pokračuje Sarne.

„Celá revolta začala vlastně úplně prostě,“ vzpomíná Haynes, který v té době postupně vlastnil divadlo, knihkupectví, galerii, noviny, hospodu a založil dokonce první literární festival na světě.

„Mladí seděli ve škole, naprosto nezajímavé předměty je v přeplněných třídách učili nudní učitelé, a tak si nechali narůst dlouhé vlasy, oblékli barevné oblečení a vyšli do ulic,“ říká jen s trochou nadsázky Haynes.

Festival se však dotknul nejen oné široké studentské protestní vlny, ale i dalších témat šedesátých let, ať už to bylo pražské jaro nebo trauma války ve Vietnamu (mimo jiné byl v Hradišti na programu slavný snímek Lovec jelenů).