Článek
Často a rád se zapojujete do diskusí o politice. Objeví se toto téma i na vaší nové desce?
Určitě ano, ale musím najít textaře, který bude schopen reflektovat současnost. Mám pocit, že u nás muzikanti před politickými a společenskými problémy uhýbají a jsou pro ně zástupné. Občas se něčeho dotknou, ale jsou to spíš nárazové věci.
Překvapivě se do současné situace netrefují ani folkaři, kteří byli vždy dost odbojní. Snad je to pro ně příliš čerstvé. Já jsem ale přesvědčený, že se o téhle době psát dá. Je to jeden z důvodů, proč nové album Blue Effectu nechceme udělat překotně rychle. Musí to být kvalitní a musíme si za tím stát.
Co je podle vás krizí doby?
Důvěra a důvěryhodnost, a nejvíc je to vidět v politice. Politici si neuvědomují, že pokud mají důvěryhodnost, mají smysl. Jakmile ji ale ztratí, jsou bezcenní. Platí to v současné době o všech, od pana prezidenta až dolů. Já prezidentovi nevěřím, takže je pro mě bezcenný politik. Říkám mu „prezidentista“, dle vzoru egoista, ekologista atd.
Co budete chtít svým po sluchačům v nových textech říct?
Byl bych nerad, aby vznikl dojem, že chystáme politické album. To by byl omyl. Naše písničky budou o době, ve které žijeme. Politika je jenom její výsek. Protože už jsem na světě docela dlouho a mohu srovnávat, vím, že život není žádná selanka, naopak je velmi tvrdý. Za bolševika to také nebylo jednoduché a dnes je to nejednoduché jiným způsobem. Není to ráj na zemi a nikdy nebude. Zajímají mě sociální záležitosti a mezilidské vztahy, nechci ale, aby to byla temná muzika s temnými texty. I štěstí se v téhle době dá najít.
V čem jste ho našel vy?
Jsem šťastný z toho, že jsem stále s jednou ženou, mám v pohodě děti, vnoučata, že hraju muziku, kterou chci hrát, s lidmi, se kterými chci hrát, že mohu cestovat, být mezi lidmi a že si v důchodu dělám, co chci.
A co vám naopak momentálně leží na srdci?
Výše mého důchodu. Hraju pětačtyřicet let, vždycky jsem poctivě platil daně, nikdy jsem nekradl, a přesto mám třetinový důchod v porovnání s prokurátorem Vašem, který posílal lidi na šibenici. Kladu si otázku, jestli stát, ve kterém žiju, není trochu zkurvený, a docházím k závěru, že v tomhle je velmi zkurvený. Jednu věc teď vím jistě: abych mohl bydlet v bytě, ve kterém bydlím, a abych mohl fungovat, jak funguju, budu muset do smrti hrát. Můj důchod mě neuživí. Takže dokud to půjde, budu hrát.
Nová sestava skupiny Blue Effect existuje už pět let, byť vám někteří lidé dávali jenom rok. Čím to, že jste vydrželi?
Možná už jsem příliš starý, ale tahle sestava mi vyhovuje nejvíc ze všech, kterými jsem kdy prošel. Nikdy jsem nebyl v žádné kapele tak spokojený. Pochopitelně už postrádám ten entuziasmus, který patří k mládí, dnešní Blue Effect je ale zdravý jak energií, tak lidsky.
Vaši mladí spoluhráči mají entuziasmu dost?
Je to trochu jinak. Všichni jsme v situaci, kdy pro nás hraní v kapele není poprvé. Já to zažil mnohokrát a kluci také. Oni jsou ale na mnohem vyšší úrovni, než jsme byli my v době svých začátků na konci šedesátých let. Hráčsky i technicky jsou skvěle vybavení, takže se nám běžně stává, že za jednu zkoušku připravíme tři nové skladby. Sypeme je z rukávu. Pamatuju si doby, kdy jsme s kapelou trávili ve zkušebně týdny, než vznikla nová věc.
Jste v Síni slávy Akademie populární hudby. Jak to ocenění chápete?
Nebyl to sice žádný zásadní zlom, ale je to příjemné. Stal jsem se vlastně prvním instrumentalistou, který tam vstoupil, protože všichni, co tam byli přede mnou, byli především zpěváci.