Nikdo v rodném městě, ve kterém do Janovy duše moudrost nalévali básníci - dědeček Oldřich a hodný strejda Skácel - nezná nepřekonatelně obrazné inscenace Caligula, Herkules a Augiášův chlév, Královna Margot. Málokdo viděl inscenaci desetiletí - Evžena Oněgina nebo strhující Orwellovo 1984. Dokonce ani kritika nevytáhne paty z městských provincií.

Nový provázkovský Hamlet nemá nic společného s fortinbrasovskou bubnovou bouří dávné Scherhauferovy Shakespearománie. Je strhující výpovědí o nicotnosti člověka ve víru osudu. Prach jsi a v prach se obrátíš. Hlína, prsť. Házíme ji na rakev, a nebo místo písku ji můžeme metat do očí. Úroda rozumu, vědění, ale také špíny a bláta.

Na repríze 14. dubna zápasili někteří herci (nikoli herečky) s úporně neústupnou režisérovou manýrou stavět gesto proti slovu, zjednodušeně řečeno, s jeho náročnou choreografickou režií. Celek ale drží tvar a významy, jimiž po stejně výrazných generačních interpretacích objevil také Mikulášek novou hamletovskou smršť.

Hluboko se klaním režisérově odvaze zrušit hrobnickou scénu. Vždycky se mi jeví, jako by byla z jiného kousku. Stává se většinou demonstrací režijních a hereckých exhibicí vzdalujících Hamleta od pomíjivé nicotnosti člověka a jeho odvahy netrpět křivdy. Až k sebezničení. Stejně zbytečným může být v Hamletovi obdivný pokořitel Fortinbras. Horacio dopovídá lépe.

Vymknutý z kloubů

Hamlet Jiří Vyorálek? Skvělý nápad! Žádný zsinalý intelektuál, nýbrž člověk, který se době vymknul z kloubů. Claudius Pavla Zatloukala coby páprda vladařství a vlastních činů. Věrný, ale vypočítavě podlézavý Polonius (Vladimír Hauser). A mezi nimi nešťastná Gertruda s Ofelií (Ivana Hloužková a Gabriela Štefanová nebo Anežka Kubátová). Občas se z Mikuláškových obrazů šklebí Hieronymus Bosch, Brueghel nebo Picasso. Že už nic není možné po klicperovském Hamletovi Vladimíra Morávka?! Ale je! A Mikulášek míří do Zlaté kapličky. Jako kdysi Pitínský, kterému jsem to také předpověděl.

Divadlo Husa na provázku Brno - William Shakespeare: Hamlet. Přeložil Zdeněk Urbánek. Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Barbara Vrbová, scéna, kostýmy Marek Cpín, hudba, výběr hudby Mikulášek.