Prostřednictvím výběru ze šesti fotografických cyklů prezentuje Olaf svou tvorbu poprvé v České republice, a to do 7. června na výstavě nazvané Choreografie citů v Langhans Galerii Praha. 

Soubory velkoformátových snímků z let 2004 až 2008 a jeden černobílý z 90. let jsou pouhým zlomkem Olafovy volné tvorby. Autor v nich pracuje s formou stylizovaných studiových portrétů a domácího prostředí.

V cyklech Rain (Déšť), Grief (Žal) a Hope (Naděje) definuje téma odcizení a existence. Charakteristická je filmová dekorativnost (citlivé osvětlení a minimalistické aranže) scén laděných v retrostylu 50. a 60. let. Postavy, které zachycuje, nekomunikují. Vyhýbají se očnímu kontaktu, odvracejí tváře a působí strnule ponořené samy do sebe, bez citu – atmosféra je stísněná, vnitřní samota bolí…

Tajemná nehybnost okamžiku a přivřené oči

Ve volně navazujícím cyklu Fall (Pád nebo Podzim) zase pózují krásní mladí lidé. Jejich zasněný, melancholický i unavený výraz je konfrontován s harmonickým zátiším z květin a rostlin. Prostředí je decentní a barvy v měkkých tónech, aby nic nerušilo tajemnou nehybnost okamžiku.

Jen jeden detail do scény nepasuje – přivřené oči. Olaf letmé mrknutí vyzdvihuje. To, co se jednomu může zdát jako chyba, pro něj symbolizuje pomíjivost života a nedořečenost příběhu. Přivřená víčka tak perfektně vypadající modely a modelky drží za mřížemi bezčasí.

Ruben ze série Fall (2008)

Ruben ze série Fall (2008)
FOTO: Langhans Galerie Praha

Poměrně nevinné výjevy se lámou v souboru Le Dernier Cri (Poslední výkřik módy). V něm Olaf kriticky upozorňuje na manipulaci a démonickou nadvládu módního průmyslu. Fotografie dokresluje krátký sci-fifilm, v němž sledujeme prázdnotu luxusního bytí dvou žen s děsivými obličejovými implantáty.

Pomyslnou korunu bizarnosti by však získal nejstarší vystavený cyklus portrétů nazvaný Blacks (1990), v němž vystupuje na povrch inspirace barokní zdobností ve formě obscénní morbidity a opulentnosti stejně jako rafinovaně vtipných stylizací žen i mužů. Erwin Olaf patří ke špičce reklamní fotografie a ve své tvorbě z ní čerpá jistou uhlazenost, navoněnost a fajnovost. Zároveň se této marnivosti a umělohmotné „realitě“ vysmívá.

Čistá technika

Jeho snímky jsou technicky čisté jako diamant, řemeslně bezchybné. Některé vzbuzují lítost, stesk i děs, jiné klid a vyrovnanost. Všechny jsou ale nadmíru sugestivní. Sporná je místy hodnota obsahu, který se tu a tam ztrácí v obrazové dokonalosti.

Nizozemský fotograf zpracovává podobná témata jako Američan Gregory Crewdson, který se loni představil v Galerii Rudolfinum. Komu se líbily jeho snímky, neměl by si Olafovu Choreografii citů nechat ujít.

 

Erwin Olaf: Choreografie citů
Langhans Galerie Praha
do 7. června,
otevřeno: denně kromě pondělí 13–19 hodin

Oficiální stránky autora erwinolaf.com, kde jsou nejen ukázky z jeho mnohdy bizarních filmů, ale také celé série jeho komerčních fotografií.