Článek
Můžeme si znovu pokládat otázku, zda zvítězí literatura, nebo spíš fotografie? Proč? Stalo se jen dvakrát, v roce 2005 díky beletristicky obdivnému zpracování příběhu bratří Mašínů v podání Jana Nováka Zatím dobrý a o rok později s překladem rumunského autora Petrua Cimpoesa Simion Výtažník v podání Jiřího Našince, že hlavní cenu porotci přiřkli próze. Loni to byla knížka pro děti Petra Nikla Záhádky. V roce 2006 však fotografická publikace Jana Reicha Bohemia, stejně jako v roce 2002 Příběhy z dlouhého století - Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku Pavla Zatloukala.
Kdo dnes stojí pomyslně proti sobě? V próze Michal Ajvaz s Cestou na jih, Martin Ryšavý s Cestou na Sibiř a Tomáš Zmeškal s Milostným dopisem klínovým písmem. V poezii tři osobnosti: Bohumila Grögerová, Karel Šiktanc a Jana Štroblová. Dovolím si prorokovat, že největším konkurentem je jim fotograf Josef Koudelka s knihou Invaze 68, nominovaný za nakladatelský počin roku. Těžko mu dnes mohou v jeho kategorii konkurovat Šumava Josefa Váchala nebo Spisy Františka Langera.
Mnohovrstevnatý Ajvaz
Prozaické nominace stojí za pozornost všechny. Nejvýše bych si dovolil postavit Michala Ajvaze s Cestou na jih (552 stran). Nejenže si vybral dávný motiv cesty, putování, ale spojil ho s detektivní zápletkou a s filozofickým hledáním smyslu bytí. Martin, vypravěčův partner z pobytu na Krétě, se mu svěřuje s pátráním po vrahovi svého bratra. Toho zastřelila Věc o sobě, jedna z postav baletního představení napsaného podle Kantovy Kritiky čistého rozumu.
Putování směřuje dál do nitra sci-fi románu, který vytvořil trestanec ve fiktivní zemi Latinské Ameriky, součástí je příběh démona, který se vždy po mnoha letech musí účastnit krutých bojů v malachitových palácích, odehrávají se děje připomínající naši nedávnou historii. Je to próza mnohovrstevnatá, jaká se tady ani nepíše.
Ryšavého Cesta na Sibiř (251 a 365 stran ve dvou dílech) je povíce reportážním románem s biografickými motivy o setkávání s Evenky a Jakuty, s barevnou a svéráznou sibiřskou společností, se kterou se snaží sžít český vědec, dokumentarista. Rozhodl se hledat v neznámém prostředí novou energii do života. A Zmeškalův román Milostný dopis klínovým písmem (348 stran) je obdivuhodným románem o české společnosti 20. století.
Svébytným svědectvím o konci minulého století je i fotografická publikace Josefa Koudelky, člena agentury Magnum Photos, který se za účasti nakladatele Viktora Stoilova ponořil do archivu a ke známým snímkům z prvních dnů po srpnové invazi v roce 1968 přidal desítky dalších. Až do poloviny 80. let je svět znal „jen“ jako dílo neznámého autora. Teprve po smrti maminky v rodné zemi se exulant Koudelka k autorství přiznal.
Není pochyb, že například Lichožrouti Pavla Šruta zaujaly nejen malé čtenáře. Stejně jako Radka Denemarková vytvořila v knize Smrti nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla unikátní práci. Ocenění v každé kategorii je čest, celkové vítězství pak přináší prémii 200 tisíc, kterou opět věnují Karlovarské minerální vody.