Texty mají povahou blízko k filmovým scénářům stejně jako odkazují k „minutovým románům“ Petera Altenberga nebo „minutovým groteskám“ Istvána Örkényho. Odvíjejí se v kraťoučkých opoznámkovaných kapitolách, a spíše než by sloužily ke čtení, provokují k domýšlení. Autor zvládne vykroužit příběh takřka klasického střihu s minimem prostředků: jednotlivé postavy i situace nahodí letmo, dějové odbočky naznačí a pointu odbude v několika slovech. A knize je to převážně ku prospěchu.

A kdo v Kominických lodích hraje hlavní roli? Láska a smrt, jak jinak. Ovšem v přítomné sbírce je tahle archetypální dvojice servírována na těch nejlacinějších, řádně otřískaných tácech. Wernisch si vzal k ruce vzorce brakové a populární literatury a své hrdiny namíchal z bujarého smíchu a osudové tragédie.

Všichni ti myslivci, lahůdkáři, uzenáři, opilci, šašci nebo vrazi, kteří na stránkách knížky prožívají svá kratochvilná, mírně vyšinutá dobrodružství, mají silnou poetickou jiskru a zároveň probouzejí soucit. A k tomu jsou čtenáři nápadně povědomí. Za chytlavě formulovaným vyprávěním, průzračným i svižným, se totiž rozprostírá ještě jeden text. Výpověď daleko osobnějšího rázu, v níž Wernisch bilancuje klíčové milníky své básnické pouti posledním půlstoletím.

Kulisami jeho „krvavého románu“ prosvítá jednou snově burleskní nálada, s níž autor pracoval ve svých raných dílech, jindy melancholie a stesk jeho pozdních prací. K tomu jsou citovány sympatie pro poezii všemožných banalit, mystifikací a nesmyslů. V Kominických lodích jako by přes hradbu expresivní řeči a otevřeně násilných scén vykukoval onen bázlivý uzenkář z jedné z povídek: ten, který se poté, co nasekal do uzenek své syny a dcery, oběsil v komíně – aby se sám stal tou nejlepší uzenkou…

(Autor je literární a výtvarný kritik.)

 

Ivan Wernisch: Kominické lodě

Druhé město, 128 str., 199 Kč.