Na pódiu Archy se objeví zpěvák, kytarista a saxofonists Gibby Haynes, mimo jiné autor hitu Ministry Jesus Built My Hot Rod, kytarista Paul Leary, bubeník King Coffey, baskytarista Jeff Pinkus a hráčka na perkuse Teresa Nervosa.

Butthole Surfers, jejichž jádro se dalo dohromady v texaském San Antoniu na konci sedmdesátých let, se stali ztělesněním undergroundu 80. let. Nikdy nedělali kompromisy, šokující byla jejich hudba, způsob zpěvu, coververze rockových hitů i samotné jméno kapely nebo tituly písní jako The Revenge of Anus Presley.

Radikální roky v podzemí

Haynes často spíše jen chroptěl, sípal a nebo kvičel a pištěl či řval do hutné valivé hudby, v níž se mísil odkaz hutnosti Black Sabbath se vztekem punku a psychedelickou elektrickou kytarou Paula Learyho, která by šla nejlépe přirovnat k jakémusi kříženci Hendrixe s Heliem Creedem z Chrome. Chaotický a nepopsatelný sound provázela šokující pódiová prezentace. Koncerty provázely záběry přeoperování pohlaví a pyrotechnické efekty, v nichž si liboval Haynes.

Debutové EP nesoucí jen název kapely, známé ale i pod názvem Brown Reason to Live, vyšlo v roce 1983 u firmy Alternative Tentacles, kterou vedl šéf punkových Dead Kennedys Jello Biafra. Nikdo jiný neměl odvahu tak radikální materiál vydat. Až tehdy taky kapela začala pravidelně používat jméno Butthole Surfers, do té doby hrála skoro každý koncert pod jiným názvem.

Originální alab

Kapela se výrazněji prosadila v druhé polovině osmdesátých let s albem Rembrandt Pussyhorse z roku 1986, přecházejícím od neopsychedlie do brutálního hard coru. Nabídlo i děsivou rozbitou verzi hitu American Woman od Guess Who. Následující pomalý hutný a valivý Locust Abortion Technician byl plný hlasových efektů a spojoval punk s metalem i psychedelií a kmenovými rytmy. Přistupnější Hairway To Steven, jehož název byl přesmyčkou nejznámější balady od Led Zeppelin, odhaloval punkové kořeny kapely a současně byl poctou Hendrixovi, nabízel množství vazeb.Větší řád však mělo nejen album, ale také koncerty.

Další šok přinášelo EP Hurdy Gurdy Man s radikální úpravou Donovanova folkového hitu, který se objevil i na následujícím přece jen rockovějším albu Piough, plném sabbatovských rifů a zkreslených grungeových kytar, které kořenila elektronika.

Léta slávy na pokraji mainsteamu

Kapela už byla tak slavná, že hrála i na velkém turné Lollapalooza a smlouvu s ní podepsalo velké vydavatelství EMI. Rockovější poloha Butthole Surfers byla přece jen přijatelnější, i když album Independent Worm Saloon z roku 1993 které produkoval John Paul Jones z Led Zeppelin bylo stále velmi radikální podobně jako následný jednorázový pobočný projekt Haynese s Johnem Deppem na místě baskytaristy. Pod jménem P nabízel i děsivou cover verze písně Dancing Queen od ABBA.

Následující album Electric Larryland z roku 1996 natočené v sestavě okleštěné na trio získalo dokonce zlatou desku, pak se ale kapela na několik let odmlčela. Až v roce 2001 přišla s deskou Weird Revolution, která byla nečekaně plná elektroniky. Sound už nebyl tak syrový a brutální jako dříve. Následovala pauza až do roku 2008 , kdy se kapela sešla v kalsické sestavě. Nechala se získat anglickými pořadateli festivalové série ATP, jejíž kurátorem byl Mike Patton a Melvins.

Před Butthole Surfers se představí tuzemská Zkouška sirén a další představitelé newyorského noise Black Dice, kteří pracují se zvukovými stěnami z vazbících kytar. Jejich zvukové koláže se pohybují mezi noisem a temným ambientem. V jejich tvorbě lze objevit i vlivy dubu nebo taneční hudby stejně jako thrashe.