Článek
Dusty Springfield už jako dítě obdivovala jazzovou zpěvačku Peggy Lee a snažila se jí napodobovat. Jako desetiletá prý na otázku, čím bude, až bude velká, bez váhání odpovídala: bluesovou zpěvačkou. První písničku natočila už v jedenácti letech.
V padesátých letech chvíli zpívala se skupinou Lana Sisters a pak se svými bratry založila folkové trio The Sprigfields. V Anglii získali určitou popularitu, ale to vše byla pouze předehra k tomu, co přišlo v polovině šedesátých let.
V roce 1962 odjeli za inspirací do amerického Nashvillu, jenže Dusty v New Yorku uslyšela černošské rhytm and blues a s country-folkem byl konec. V roce 1963 se skupina rozpadla a Dusty Springfield rozjela jednu z nejúspěšnějších sólových kariér v historii.
První singl se jmenoval I Only Want to Be with You a zaznamenal úspěch v Anglii i v Americe. Pak následovala řada dalších - Wishin' and Hopin, I Just Don't Know What to Do with Myself, The Look of Love, In the Middle of Nowhere, You Don't Have to Say You Love Me.
Pod jednou střechou s Arethou
Dusty Springfield přispěla zásadním způsobem k rozšíření stylu R'n'B v Evropě. V roce 1965 např. moderovala televizní pořad o gramofonové firmě Motown, kde vystoupily nejslavnější americké soulové skupiny a zpěváci.
V roce 1968 přešla pod Atlantic Records, kde nahrávala mimo jiné nejproslulejší soulová zpěvačka všech dob Aretha Franklin, a pustila se do práce s legendárními producenty Jerry Wexlerem a Arifem Mardinem.
Ve studiích, kde zpívali její největší vzory, prý měla hroznou trému. Přesto vznikla skvělá deska Dusty in Memphis, která figuruje ve většině seriózních žebříčků "nejlepších alb historie". Právě z ní pochází hit Son of a Preacher Man, dnes známý i z Tarantinova filmu Pulp Fiction.
O Dusty Springfield bylo slyšet ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale na vrchol už se nevrátila. Poslední desku natočila v roce 1995 (A Very Fine Love) a v roce 1999 zemřela na rakovinu.