Hlavní obsah

Celoživotní Judlova malířská cesta je vystavena v Klatovech

Právo, Peter Kováč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Klatovy

Vynikající historik umění Max Dvořák kdysi napsal knihu nazvanou Umění jako projev ducha. S tímto krédem a pojetím tvorby by se v mnohém ztotožnil malíř a sochař, plzeňský rodák Stanislav Judl (1951), jehož první velkou celoživotní retrospektivu připravila klatovská Galerie U Bílého jednorožce.

Foto: Peter Kováč, Právo

Navzdory přitažlivosti zemské (1988, vlevo), Autoportrét (jedno z posledních Judlových děl)

Článek

Výstava také připomíná dvacáté výročí umělcovy tragické smrti. Judl v únoru 1989 spáchal v Praze sebevraždu. Autor patřil v 70. a 80. letech k výtvarně silné střední generaci, která nejvíce tíhla ke sžíravé grotesce a expresivní figuraci. On sám se však vydal jiným směrem.

Zajímal ho víc meditativní surrealismus, imaginativní tvorba a také romantika. Bylo v něm cosi z rytíře svatého Grálu, hledajícího v umění morální hodnoty, upřímný a ničím nezkažený cit i estetickou duchovní očistu.

Judl využíval cesty ze tmy ke světlu

Judl často pracoval se symboly, nejčastěji s motivem pyramidy, jehlanu, který má svoji základnu zakotvenou v zemi a svojí špičkou míří k nebesům. Je to symbolická cesta od tmy ke světlu, od hmoty k duchovnu. V jeho obrazech však nenalezneme jen meditaci, ale je v nich i něco velmi znepokojivého, ale také tápajícího, nedosloveného, naznačeného.

Stanislav Judl do katalogu výstavy Střední věk, pořádané v pražském Domě U zvonu v lednu 1989, napsal: „Umění je něco tak podivného, že vlastně nikdo z nás neví, co to je. Ti, kdo se uměním zabývají, mají někdy určitá tušení, představy, názory...

I já mám svá tušení umění. Nyní mi připadá – při předpokladu jeho podstaty v duchovním – že umění nemohu hledat jinde než v překračování zdejšího. V mých slovech – v metafyzice.“

Mezi moderním uměním a díly starých mistrů nebyla pro Judla nepřekonatelná propast. Muzea umění a umělecko-historické monografie pro něj byly vždy zdrojem tvůrčí inspirace. Vztah k minulosti ho vedl i k heraldice.

A tak třeba jeho motivy posledních soudů mají stejně tak blízko k fantazijnímu světu evropského manýrismu a českého baroka jako k odkazu klasika imaginativní abstrakce Mikuláše Medka.

Obrazy jsou symbolické šifry

Historik umění Petr Wittlich, vnímavý interpretátor českého moderního malířství, o Judlových obrazech napsal, že to jsou symbolické šifry a v jeho obrazech spatřoval obnovený návrat k dědictví romantismu.

Možná skutečně má Judlova filozofie umění v sobě něco z melancholie, poetiky i útrap Máje Karla Hynka Máchy. Výstavu připravila Pavla Pečinková, která o umělcově díle letos publikuje velkou monografii.

Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, do 10. května, kromě po 10– 12, 13–17 hod.

Reklama

Výběr článků

Načítám