Hudebně je Baumaxovo Desperanto nekomplikované, ale vcelku pestré. Tu a tam se přidávají  smyčce, klavír i nesmělé náznaky world music. Zabrousí do reggae i funku, v Ou Watana užil trochu ledzepelinovský úvod na akustickou kytaru.

Kromě typického brumlání, kňučení a hekání Baumaxa několikrát docela čistě a pěkně zpívá svá sdělení, zamotaná do pavučiny slovních hříček. Je hořce vtipný, pracuje se zvukomalbou a bláznivými neologismy, ale také nečekanými asociacemi a metaforami.

V Positiff Peopula se snaží s "jamajskou" výslovností zkoumat skupiny lidí jako "fyzkulturing peopula" a "intelectual peopula" a končí poznáním, že chce potkávat "positiv peopula" a ne ty "lajk nick-cavea a toma-waitsa“.

Samba v kapkách chlastu

Z depresí se vyzpívává i v další podařené skladbě o životě v ústavu Na druhé straně plotu. Zjišťuje, že mu "ujely všechny antabusy“ a za doprovodu smyčců se jemně ptá: "Jestli by nám nebylo líp, na druhé straně plotu?"

Nejvíc legrace naopak vměstnal do čtyř minut opilecké Samby v kapkách chlastu. „Tančím jako Bohouš Josef sambu v kapkách deště, recenze to nemá dobré, ale já chci ještě...tančím jako Bohouš Josef sambu v kapkách chlastu, v těžké chvíli vzpomenu si na mou mámu," zpívá Baumaxa a ženský hlas to komentuje věcným: Luboši už nepij!

Básník a rapper pak "opilý a otylý opiluje ženu" a "musí si pro Missku jít na afrodízy“. Jen některé texty zpívané baumaxovským idiolektem tolik nepobaví, protože jim jednoduše není rozumět (Žestoka piča). Kdo ví, co tím chtěl básník říci.