Pikantní příběh připomíná od 16. století kniha životopisů slavných umělců Giorgia Vasariho.
Lippi byl z Florencii vyslán jako kaplan a kněz do ženského kláštera v nedalekém Pratu. Matka představená zjistila, že je umělec, a tak si u něj objednala obraz Panny Marie se světci a světicemi. A padesátiletý Lippi ji požádal o modelky, podle nichž by namaloval ideální ženské tváře.

Zakázka mu do rukou přihrála dvě jeptišky, jednadvacetiletou Lukrecii Buttiovou a její mladší sestru Spinettu. Obě byly v klášteře z donucení. Jejich bratr je raději odsoudil k věčnému panenství, než aby za ně zaplatil věno ženichům.

V Paříži je vystaven obraz, který se pro ně stal osudný. Zobrazuje Lukrecii na trůně jako Pannu Marii a Spinettu jako sv. Margaretu, která byla patronkou kláštera. Lucrezia po čase uprchla a schovala se v domku vyhrazeném pro Lippiho. Brzy ji následovala i sestra Spinetta a po ní i další tři řádové sestry. Kněz si tak v městě Pratu pořídil malý harém.

Dlouho se nic nedělo, dokud nebyl na ostudu upozorněn biskup. Dívky musely zpět. Láska však byla silnější. A tak Lukrecii i Filippa zbavil řeholního závazku nakonec sám papež. Malíře však trvalá záliba v mladých kráskách stála život. V italském městě Spoletu ho prý otrávili příbuzní dívky, kterou tu svedl, když pro místní katedrálu maloval fresky.

Pařížská výstava, otevřená do 2. srpna, Lippiho představuje jako talentovaného malíře a velkého předchůdce Botticelliho. Město Prato, ve snaze ukázat, že pro italskou renesanci znamenalo tolik, co třeba Mantova nebo Urbino, zapůjčilo do Francie ta nejlepší umělecká díla, jaká mají ve svých muzeích. A nejslavnější z nich jsou právě obrazy, které tu zanechal mnich, jenž sem v polovině 15. století přišel jako kněz, který měl mladým řeholnicím kázal o důležitosti dodržování všech božích přikázání.